Je přitom alibistická hloupost nechávat takový krok na jaro, třeba už jen proto, že běhání v zimě, v zasněžené krajině, má své romantické kouzlo. A nejen to. Guru tuzemských běžců Miloš Škorpil vtipně říká: „Málo slunce? Málo tepla? Krátké dny? Na chandru zabírá nejlépe LSD – long slow distance, pomalý běh na dlouhou vzdálenost.“ Pravdou ovšem je, že běhání v zimě má specifika, která není radno podcenit. Tato specifika se z velké míry týkají oblečení.
Jak se správně obléct?
Zatímco mimo zimní měsíce stačí šortky a tričko, studené počasí klade v tomto ohledu logicky vyšší nároky. První „přikázání“ zní, že je lepší se zpotit než prochladnout, přičemž v zimě stačí studený vítr, aby se příjemný zážitek změnil v martyrium. Tomuto nebezpečí se lze vyhnout vhodným oblečením. Když běžec opustí vyhřátou domácnost, měl by cítit mírný chlad, který následným pohybem zmizí, rozhodně by se však neměl rozklepat. Nepanuje-li extrémní mráz, není třeba navlékat se do mnoha vrstev prádla, pro běh je to často kontraproduktivní. Platí jakási přímá úměra: čím rychlejší běh, tím méně vrstev. Pomalejší začátečníci se tedy mohou obléct přece jen důkladněji. Poměrně častou chybou je zanedbání dolních končetin. Nohy člověka nesou a vyběhnout do zimy s kotníčkovými ponožkami a holými achilovkami je těžký běžecký hřích.
Jak bojovat s mrazem?
Klesají-li teploty hlouběji pod nulu, jsou vrstvy oblečení na místě: Hodí se zateplené tričko s dlouhým rukávem a rolákem, funkční mikina a běžecká bunda nebo větrovka, ještě lépe rovnou zateplená. V mraze sportující člověk si patrně sám odvodí (či na vlastní kůži pozná), že je dobré mít rukavice a čepici. Nemusí ho ale již napadnout, že nejvíc tepla odchází z těla zátylkem, a proto rozhodně není zbytečný takzvaný tunel. V případě potřeby se dá natáhnout i přes ústa, takže běžec nevdechuje příliš chladný vzduch.
Jaké jsou zimní speciality?
V zimě se hodí i další vybavení, jež v létě není nutné. Pro výběhy do náročného terénu například takzvané nesmeky, jakási obdoba řetězů na pneumatiky, v podstatě hřeby na běžeckých botách. Nabízí se též trénink s běžkařskými holemi: na první pohled snad nepřirozený, nicméně pro budování fyzické kondice prospěšný, navíc hole mohou automaticky naučit, jak při běhu správně zapojovat ruce.
Jak být vidět?
Čelovka umožňuje běžci vidění za soumraku a zároveň zajišťuje, že je sám vidět. Stejně podstatný efekt mají reflexní prvky: Ty jsou v mnoha případech součástí běžeckého oblečení (běžec by měl při výběru zimního oblečení myslet na to, aby na něm reflexní prvky byly), nic však nelze zkazit reflexní páskou, drobnou věcí s velkým účinkem. Platí bonmot: Pokud řidič vidí člověka běžícího v marastu a za tmy, je jedno, co si o něm myslí. Klíčové je, že ho vidí.
