Jaké jsou nejčastější poruchy výslovnosti, se kterými se u dětí v poslední době setkáváte?
Poruchy výslovnosti nejčastěji zahrnují potíže s tvorbou sykavek, hlásek L, R, Ř nebo měkčením – toto se nemění. Bohužel počet dětí, které mají obtíže ve výslovnosti, narůstá. Je na místě si uvědomit, že chybná výslovnost hlásek je často komorbidní (= současně se vyskytující) k ostatním neurovývojovým a jazykovým poruchám, jelikož jde o vysoce jemný koordinačně-motorický mechanismus spojený s percepcí. V dětské populaci je nejvyšší zastoupení fonologické poruchy, tzn. děti s touto diagnózou mají obtíže hlavně ve vnímání, rozlišování a uchovávání řečových zvuků na úrovni centrální nervové soustavy. Fonologické poruchy jsou ve vztahu k narušení výslovnosti nejčastější a tvoří asi 80 % poruch artikulace.
- Jak velkou roli hraje v poruchách výslovnosti používání moderních technologií, jako jsou tablety a mobilní telefony?
Nadměrné využívání technologií již od raného věku ovlivňuje mnoho složek psychomotorického vývoje a je možné usuzovat, že to může platit i pro rozvoj správné artikulace. Těch proměnných, které ale mohou do vývoje vstupovat, je mnoho, proto zjistit, zda je na vině přílišné sledování tabletu či mobilu nebo jiné vlivy, je velmi těžké. V dětství je nejdůležitější přiměřený rozvoj všech vývojových linií – senzorické, motorické, psychosociální, emoční a díky tomu se může vyvíjet přirozeně jazyk a řeč. Bez skutečně prožitých zážitků se vývoj může narušit. Motorická koordinace je zásadní pro motorickou realizaci hlásek, ale nesmíme zapomínat na nutnou symbiózu se sluchovou percepcí.
- A jaký je vliv dlouhodobého používání dudlíků a lahviček se savičkou na správnou výslovnost u dětí?
Podle dostupných studií to není jednoznačné. Nadužívání dudlíků nebo chybných saviček často způsobuje ortodontické a orofaciální obtíže, které jsou také v dikci klinického logopeda. Avšak ne každý jedinec s myofunkční poruchou, orofaciální či ortodontickou poruchou musí nutně mít poruchu výslovnosti. Je zvýšeno riziko chybného polohování sykavek a alveolárních hlásek T, D, N, L, R, Ř, jejichž nárůst v logopedických ambulancích pozorujeme.
- Kdy by měli rodiče zpozornět a začít řešit výslovnost svého dítěte s logopedem? Dá se říct věková hranice, kdy se to „ještě samo spraví“ a kdy už může být fixace špatné výslovnosti bez terapie trvalá?
3 roky: Pokud dítěti po třetím roce není rozumět, často zaměňuje nebo nerealizuje mnohé hlásky, nebo mluví tzv. vlastní řečí, je vhodné navštívit logopeda.
4 roky: Kolem 4. roku věku by dítě mělo začít navštěvovat logopedii, pokud zaměňuje nebo nerealizuje hlásky K, CH, V, F, Ť, Ď, Ň nebo L.
5 let: Kolem pátého roku by se měly stabilizovat sykavky (C, S, Z, Č, Š, Ž). Takže pokud je chybně tvoří, nebo výrazněji zaměňuje (např. „šušenka, zehlicka“), také je to důvod k logopedické péči.
6 let: Mezi pátým a sedmým rokem se přirozeně vyvíjí R, Ř – ale po pátém roku věku lze tyto hlásky podpořit. Ale existují i velmi šikovné děti, které chtějí svým rozumem předběhnout vývoj motorické koordinace a třeba od 2,5 až 3 let realizují velární R (tzv. francouzské) – to je potřeba řešit hned! To samé platí u sykavek, pokud je děti tvoří mezi zuby („šlapou si na jazyk“), je také dobré přijít hned – může jít o myofunkční poruchu, ale i přetrvávající primární sací reflex.
- Pojďme se podívat na zmíněné sykavky. Jsou poruchy výslovnosti sykavek častější než dříve?
Osobně mám pocit, že je skutečně nárůst dětí se špatně tvořenými sykavkami. Je tam však celé spektrum důvodů – jednak jde o nezralost fonologie, ale můžeme se s tím setkat i u dětí s ortodontickou či myofunkční poruchou, s přetrvávajícím sacím reflexem, ale i pro nesnáze při kojení, dlouhodobé užívání dudlíku nebo neadekvátních saviček. Velkou roli zde i hraje tempomandibulární kloub, který není stabilní, např. pokud děti jedí dlouho jen mixovanou nebo měkkou stravu. Spodní čelist se jim při mluvení volně pohybuje a často pak realizují např. laterálně sykavky. Často s tím souvisí i chybná postura těla. Při špatném držení těla se čelist může posouvat směrem dopředu a vznikají tak patologické pohybové vzorce. Je to nesmírně složité.
- Proč mají některé děti potíže s výslovností hlásky L?
Já osobně považuji L za jednu z nejtěžších hlásek, jelikož vyžaduje velmi sofistikovanou motorickou koordinaci se zapojením tlaku. Jazyk musí nahoru za horní řezáky, tam krátce zatlačit a rychle spadnout dolů, takže tři fáze. Zejména děti s hyposenzitivitou v ústech s tímto mají velký problém. Zároveň L je těžké fonologicky si uvědomit, takže pokud má dítě fonologickou poruchu a k tomu obtíže v motorické koordinaci a ještě třeba myofunkční poruchu (což jsou kombinace, které jsou stále častější), je to běh na delší trať. Nejčastější chybou je, že děti hlásku L vynechávají, někdy ji zaměňují za J („lampa-jampa“).
- U některých dětí se vyskytuje tzv. rotacismus, tedy problém s výslovností R. Jak postupovat?
Záleží, o jaký typ chybné výslovnosti R jde. Trochu jinak se postupuje při tzv. ráčkování a jinak při záměně R za L či J nebo při nerealizaci. Každopádně si dovolím zde tvrdit takové tři základní postřehy z praxe:
- Pokud dítě kolem 3. roku používá velární R (francouzské), je dobré hned začít s nápravou.
- Často nestačí terapeutická metoda substituce D za R, je potřeba použít i jiné techniky.
- Děti s vývojovými obtížemi v jazyce a učení mají často chybně tvořené R dlouhodobě nebo se správné nenaučí. Je toho na ně moc, ale když najdou sílu a odvahu ve starším věku, pak to nakonec může zvládnout téměř každý.
- Může mít nesprávná výslovnost některých hlásek dopad na čtení a psaní při nástupu do školy?
Samozřejmě ano, ale zde se opět bavíme o fonologických poruchách, nikoliv o výslovnosti prosté. Narušené vnímání, rozlišování a vybavení hlásky limituje děti ve čtení i v diktátech.
- Jak mohou pomoci dětem s poruchami výslovnosti sami rodiče? Existují osvědčené „domácí metody“ nebo hry, které podporují správnou artikulaci?
Tak jednoduché to bohužel není. Zdravé děti se při optimálním vývoji a stimulaci naučí vyslovovat všechny hlásky často zcela samy někdy i před 4. rokem věku. Děti, které se k nám dostávají do péče, mají velmi často už nějaký komplikovanější důvod, proč jejich artikulace neodpovídá jejich věku. V této době si kdekdo myslí, že je logoped, a když se bude hodně hýbat jazykem, že se vše spraví. Ale my následně řešíme v našich ordinacích stesky rodičů, kteří jsou nešťastní, že se po dvou letech „hýbání s jazykem“ nic nestalo. A to je právě z toho důvodu, že laik není schopen rozlišit, zda jde o fonologickou poruchu, chybnou výslovnost při myofunkční poruše nebo poruchu výslovnosti z důvodu těžší logopedické diagnózy, např. vývojové dysfázie, dyspraxie, dysartrie apod.
- Takže koupit si domů logopedickou knížku nestačí…
Terapeutických materiálů a aplikací na „správnou výslovnost“ je nepřeberné množství, a kdyby to bylo tak jednoduché, tak stačí jedna příručka, bohužel ale není. Každé dítě je zcela individuální, vyvíjí se svým tempem, má jinou příčinu obtíží a reaguje na jiné terapeutické postupy. Možná bych si dovolila rodiče upozornit, že jakékoliv cvičení, které je mimo artikulační pozici (tedy vyplazovaní jazyka, ťukání jazykem do stran, vypláznutí směrem k nosu či na bradu apod.), nevede ke správné artikulaci, naopak! Výslovnost se děje uvnitř úst, takže všechna cvičení by se měla odehrávat tam, a zároveň vždy by to mělo být spojeno s posilování sluchového uvědomování hlásek.
