Sociální sítě hrají v životě mladých lidí zásadní roli. Podívejme se na hlavní výzvy, které digitální doba přináší. Co všechno vede k úzkostem a nízkému sebevědomí? Jak s tím bojovat? Na tyto a mnoho dalších otázek odpovídá psycholog a psychoterapeut PhDr. Václav Chytrý.
- Jaké jsou nejčastější projevy sociální fobie u mladé generace a jak souvisí se světem sociálních sítí?
Mezi nejčastější projevy či symptomy sociální fobie u mladých lidí patří strach z negativního hodnocení a posměchu, obavy ze ztrapnění, z nezvládnutí sociální interakce, z vystupování před druhými lidmi apod.
Projevují na čtyřech rovinách:
- v myšlení (negativní myšlenky či scénáře)
- v prožívání (emoce strachu nebo úzkosti)
- v tělesných příznacích (pocení, zrychlený tep, zrychlené dýchání)
- v chování (např. vyhýbání se nepříjemným situacím)
Tyto čtyři roviny se vzájemně ovlivňují a stává se z nich začarovaný kruh. Jedna rovina „spouští“ druhou.
Sociální sítě vnímám jako jeden z faktorů, které se podílejí na vzniku, ale také na prohlubování fobie. V minulosti se naprostá většina interakcí odehrávala „tváří v tvář“, mladý člověk se neustále posouval a zdokonaloval v sociálních dovednostech. A sociální sítě mu naopak dávají možnost se „živým“ interakcím vyhýbat.
- Proč jsou mladí lidé tak citliví na počet lajků a komentářů?
Lajky a komentáře slouží mladé generaci jako jedno z měřítek společenské hodnoty a úspěchu. Mít ve společnosti svou hodnotu, být druhými přijímán a uznáván je jedna ze základních lidských potřeb. Známe to i my dospělí – potřebujeme, aby nás kolegové v práci brali, abychom byli oblíbení a úspěšní v tom, co děláme.
U mladých lidí je to v podstatě to samé, jen na jiné „platformě“. Lajky a komentáře vyjadřují oblíbenost, obdiv, přijetí či náklonnost, slouží i jako zdroj sebepotvrzení. I my dospělí jsme citliví na zpětnou vazbu, kritiku, ale vzhledem k věku a životním zkušenostem jsme schopní se s ní vypořádat, mít nadhled, nehroutit se, máme vyvinuté zdravé mechanismy zvládání. Mladí lidé se tomu teprve učí.
- Jak tento tlak ovlivňuje jejich sebevědomí a psychiku? Může to vést k úzkostem nebo jiným problémům?
Problém nastává ve chvíli, kdy se na člověka místo pozitivních reakcí snáší posměch, kritika nebo ignorace. To pak zásadně ovlivňuje sebepojetí, sebevědomí a může to vést k úzkostem nebo právě ke zmíněnému strachu ze sociálních kontaktů.
Děti či dospívající jsou pod dvojím tlakem. Když na sociálních sítích nebudou, tak budou „out“. Nebudou vědět, co vrstevníci řeší, co je v kurzu, budou pro své okolí „neviditelní“. Pokud ale na sociální sítě příspěvky a komenty přidávat budou, riskují tím nepochopení, výsměch, hanlivé poznámky apod. Tento konflikt dvou protichůdných tlaků pak může způsobovat vnitřní napětí a úzkost. Úzkost vytváří i potřeba být stále „online“, aby danému jedinci nic neuniklo. Vlastně nikdy nemůže vypnout, být „offline“.
Sociální sítě navíc přímo vybízejí k porovnávání. Nejvíce jsou na nich vidět ti, kdo mají úspěch, a mladý člověk je pak každý den porovnáván se svou „nicotností“ a neúspěchem.
- Vidíte rozdíl mezi tím, jak sociální sítě ovlivňují různé typy osobnosti? Jsou někteří lidé zranitelnější?
Určitě, každý člověk reaguje na dění na sociálních sítích odlišně. Je to dáno vrozeným typem osobnosti (např. melancholik bude nejspíše snášet kritiku hůře než flegmatik), ale i získanými schopnostmi (např. schopnost nadhledu, schopnost zvládat problémy). Roli zde hraje i celkový životní kontext jedince – způsob výchovy, existence fungujících rodinných i přátelských vztahů a mnoho dalšího. Obecně lze říci, že náchylnější jsou lidé s nízkým sebevědomím, vysokou citlivostí na kritiku, lidé lehce ovlivnitelní, křehcí, mající nejasnou představu o sobě apod. Sociální sítě mohou tyto jejich vlastnosti a sklony ještě více prohloubit.
Bavíme se zde především o negativních dopadech. Je ale potřeba zmínit, že sociální sítě mohou mít i opačný efekt. Nejistý a málo sebevědomý mladý člověk může naopak díky svým příspěvkům, obdivu a uznání druhých nalézat povzbuzení a posouvat se ke zdravějšímu sebepojetí.
- Jak se mohou mladí lidé naučit zvládat strach z negativních reakcí na sociálních sítích? Existují nějaké praktické techniky?
Schopnost přijímat a zdravě zpracovávat negativní reakce souvisí s již zmiňovaným sebevědomím a sebehodnotou. Člověk tedy u sebe může podporovat zdravý postoj k sobě – uvědomovat a připomínat si své úspěchy, silné stránky a přednosti. Může si vytvořit zdravé hranice – jak ve smyslu omezení času na sítích ve prospěch času „tváří v tvář“, tak i ve smyslu omezení času na online stránkách, které jeho nebo jeho schopnosti degradují. Na sociálních sítích existuje i mnoho skupin, které poskytují podporu, porozumění a empatii. Hlavním cílem těchto skupin bývá právě podpora lidí, kteří se z jakéhokoli důvodu necítí dobře, včetně strachu z negativních reakcí.
Další možností je získávání nadhledu, edukace nebo přijetí faktu, že kritika a „hejty“ patří jejich původci, jeho komentáře říkají něco o něm, nikoli o příjemci. Může pomoci i celkový „digitální detox“ – být několik dnů či týdnů „offline“.
- Co byste doporučil rodičům a učitelům, kteří chtějí pomoci mladým lidem zvládat tlak sociálních sítí a budovat si zdravější vztah k online světu?
Trochu to souvisí s předchozí otázkou, takže to zkusím shrnout do několika bodů, čím bychom (my dospělí) mohli mladé lidi podpořit:
- Průběžné zvyšování sebevědomí. Podporovat silné stránky dětí a mladistvých, oceňovat je za úspěchy, dávat jim najevo náš obdiv k jejich schopnostem
- Nezakazovat, nekázat, ale snažit se pochopit. Mluvit s nimi o jejich zkušenostech, pocitech, obavách. Neodsuzovat je za velké množství času na internetu, ale spíše se snažit jim pomoci, vyslechnout je
- Edukovat a upozorňovat na rizika. Mluvit s nimi otevřeně o možných rizicích, případně o možném negativním vlivu. Citlivě vysvětlit, jak sociální média fungují – algoritmy, nereálné prezentace apod. Podporovat kritické myšlení
- Nabídnout jiné alternativy. Protože ono nestačí říci: „Už to vypni a běž dělat něco jiného.“ Mladí lidé často nevědí, co by je mohlo bavit
- Zjistit, pro co jsou nadšení v „offline“ světě. Co je zajímá, baví, být v tomto směru proaktivní a nabídnout jim jiné možnosti
- Budovat si s nimi reálný blízký vztah
