Tak a je to tady! Program „Změním se 2017“ skončil a mě zaplavila melancholie. Pět měsíců očekávání a výsledek nakonec dopadl velmi dobře. I když se mi někdy nedařilo, srovnalo se mi v hlavě hodně věcí a už teď vím, že další kontrolu si rozhodně užiju a bude úspěšná. Procházím si právě všechny reporty a až se divím, co všechno se za těch pár měsíců událo.
Od začátku jsem byla programem nadšená a těšila se na nové poznatky a objevy, pak jsem ale postoupila na vyšší level. Musím si přestat vyčítat všechno, co nefunguje. Jídelníček byl pro mě nejdříve oříšek, potom se však začalo dařit. Na dovolené jsem měla spoustu času zajet se do nových kolejí. Začala jsem si vařit, což mě normálně nebaví, ale řekla jsem si, že jídlo prostě nutně potřebuji k tomu, abych neštěkala na svoje okolí. Po počáteční panice se začalo všechno pomaličku srovnávat a po prvním veleúspěšném měsíci jsem byla o pár kil lehčí, a to jen na tuku. Zjistila jsem, že důsledné dodržování jídelníčku mi není vlastní a brzy bych toho asi nechala úplně. Tudíž dalším krokem bylo uvědomit si, že jde o životní styl. Řekla jsem si, že nemusím nikomu nic dokazovat. Čas od času jsem si tedy povolila uzdu a dala jsem si něco mimo jídelníček, aniž bych si to vyčítala. Prostě jsem si udělala občas radost. Pozor! To funguje jen v případě, že se po uzobnutí něčeho ne zrovna zdravého v přiměřeném množství vrátíte zase zpátky do starých kolejí. A bez výčitek!
Program mě naučil přemýšlet nad tím, co dávám svému tělu a co mi prospívá. Pohyb mi šel také dobře, bylo teplo a mohla jsem jezdit po výletech. Nejvíc nadšená jsem byla, když si změny začali všímat ostatní. Každou chvíli někdo vyzvídal, jak se mi to daří a co ta moje dieta obnáší. Já jim na oplátku stále vysvětlovala, že to není dieta, že důležité je složení stravy a pohyb, a hlavně sebekázeň. Spoustu kolegyň jsem inspirovala, a tak jsme se podporovaly navzájem. Dokonce i to kardio jsem díky nim podstupovala ráda.
Léto pokročilo a další úbytky váhy už nebyly tak markantní, což mi ale už nijak zvlášť nevadí. Stále dokola jsem slyšela, ať nepolevuji, ale také netlačím na pilu. Rychlé a velké úbytky váhy totiž nevydrží dlouho. A já bych se chtěla těch kil zbavit už napořád. Teď se asi ptáte, jestli jsem měla chutě na sladké? Ano, pronásledovaly mě během celého programu. Ale já jsem se jim bránila, a když už jsem podlehla, věděla jsem proč. Po dvou měsících se stala úžasná věc. Když jsem si dala nějakou nezdravou věc, zjistila jsem, že jím jen ze zvyku, nikoliv s chutí, a pocit uspokojení se nedostavuje. A proč v tom tedy pokračovat, že? Tělo je prostě chytřejší než hlava.
Ke konci programu na mě padla taková mrcha. Říká se jí deprese. Setřást ji nějaký čas trvá, a když je člověk do toho trochu nemocný, nemůže čekat zázraky. Nebyl to ale ztracený čas, shodila jsem pět kilo a jsem za to ráda. Naučila jsem se snídat a neskutečně se na to vždycky těším. Miluju svoji krabičku na snídani a jsem nervózní, když nemám ovoce na svačinu. Když si uvařím doma, mám pak radost, že mám dobrotu s sebou k obědu. Večer bych nejedla už nic jiného než salát, ale bílkovina mi prostě dělá dobře. Další výrazná změna spočívá v tom, že už nejím za chůze, a jsem proto v daleko menším stresu.
K největší spokojenosti mi ještě kousek chybí. Snažím se nacházet věci, které mi dělají radost a zbavují mě stresu, abych mohla jít dál vyrovnaně dopředu.
Děkuji! Zuzana
Zuzaniny výsledné změny:
- Vstupní váha: 67,8 kg
- Vstupní podíl tuku: 23 kg
- Váha po proměně: 62,4, kg
- Podíl tuku po proměně: 19,9 kg
