Tomáš Petreček se věnuje mnoha sportům. Mezi ně patří například skialpinismus a horolezectví, ale také jízda na mořském kajaku. Až si v rozhovoru přečtete, co je součástí závodu Adventure Race, pochopíte, proč má na svých stránkách jako motto uvedeno „Limity existují pouze v lidské mysli“.
- Pro koho je Adventure Race?
Adventure Race je pro skupinu lidí, která má obecně zájem o sportování v přírodě. Jsou to závody typu: Sbalím se, jedu na kole, chvíli běžím, potom třeba lezu nebo jedu na kajaku, a to celé podle mapy. Dalo by se říct, že závod je určen pro ty, kdo mají rádi dobrodružný pohyb v přírodě. A hlavně je to pro ty, kdo rádi spolupracují v týmu. Tým vždy tvoří tři muži a jedna žena. Absolvují závod spolu, jako taková semknutá rodina. Má to svoje kouzlo. Není to sportovní utkání, jako třeba fotbal, kdy odehrajete dvakrát čtyřicet pět minut, možná se s někým z družstva ani moc nemusíte, ale dá se to skousnout, vydržet a hrát. Ale u Adventure Race závody trvají pět až třeba devět dní nonstop, a proto musí být tým naprosto vyvážený. Tam nemůže být jeden, kterého nemusíte, protože není schopen týmové spolupráce. Na té to stojí. Týmová spolupráce a taktika. Každý člen týmu má svoji roli. Je tam například navigátor, který se vždycky stará o mapu a hledá nejlepší cestu, jak danou disciplínu absolvovat. Společně musíte vymyslet strategii, taktiku.
- Jak takový závod probíhá?
Závod sestává z jednotlivých etap. Bývá to jízda na kole, lezení, jízda na kajaku, běh.
My už dopředu víme, které úseky budou na kole, které pěšky atd. Na začátku dostaneme sadu map, kde jsou body (depa), které musíme postupně procházet. Mapy dostáváme buď těsně na startu, nebo maximálně dvě hodiny před, abychom nemohli trasy nějak důkladně zkoumat. Aby tam byl ten moment, kdy musíme rychle reagovat a plánovat. Pořadí disciplín je různé. Například vyběhneme a postupně navštěvujeme body, které jsou dané v mapě. Tady má hlavní slovo navigátor, který určuje trasu. Disciplína se mění, když dorazíme do depa. Doběhneme, nasedneme na kolo a vyrazíme dál. Jedeme na kole dvanáct hodin, přesedneme na kajak, na kterém klidně strávíme i dvacet hodin, a pokračujeme dál.
V depu na nás čeká vybavení, které jsme si tam dopředu poslali. Je to omezeno hmotnostně, takže si tam nemůžeme poslat cokoli. Kompletně pro celý tým je to tak 40 kilo. V tom je pití, jídlo, oblečení na převlečení a další vybavení. Je to otázka taktizování. Co tam dát, co nedat.
V depu se zdržíme, jak my uznáme za vhodné. Čas strávený v depu se započítává do závodu. Logicky je tedy snaha o to, být tam co nejkratší dobu. Samozřejmě je důležité, aby se člověk stihl najíst a alespoň trošičku zregenerovat. Tak půl hodiny to většinou zabere. Převlečete se, naplníte batohy jídlem. Už jsme schopni odhadnout, jak dlouhá bude ta která etapa. Vidíme, že to bude dejme tomu dvacet hodin. A taky víme, kolik jídla potřebujeme na pět hodin na kole nebo v kajaku. To je různé. Tak si dopředu připravíme do sáčku odpovídající množství, doplníme vodu, v depu to hodíme do batohu a jdeme dál. Je jedno, jestli je noc nebo den, na to se prostě nebere ohled.
- Jak je to se spánkem?
Jak přibývají dny, musíme reagovat na to, že jak se jezdí přes noc, tak tělo je vyčerpanější a vyčerpanější, a musíme tomu přizpůsobovat taktiku. První tři dny, to nespíme vůbec, ale pak se samozřejmě už musíme alespoň trochu vyspat. Většinou plánujeme spánek na hodinu. Někdy přichází krizová situace a musíme samozřejmě spánek přidat. Ale spánek nevychází pokaždé do depa. Nikdy totiž nespíme přes den, protože přes den se jede samozřejmě daleko lépe než v noci. Teď jsme například byli na mistrovství světa ve Španělsku. A viděli jsme, že naplánovaný spánek přijde během etapy na kole. Tak jsme vytipovali vhodné místo, přerušili jsme jízdu a za deště jsme hodinu spali v přístřešku. Vypadá to málo, ale to si neumíte představit, jak nám ta hodina pomůže. To pak vyrazíme jako vyměnění. Ale i tady je strašně důležitá taktika.
- Jak probíhá jízda na kajaku?
Kajak se jezdí obvykle na moři, někdy to jsou řeky. Tam je ta navigace o něco složitější. Když se v noci jede na moři, přejíždějí se nějaké zálivy a orientace je tam složitá. Ale naši navigátoři mají naštěstí zkušenosti, tak se tam dokážou pohybovat, i když je to docela náročné.
- Co vás osobně na tomto závodě přitahuje?
Pokud jde o testování fyzických možností, tak jen kvůli tomu bych to nedělal. Vidíte pěkná místa a exotiku po celém světě. Závod se vždy odehrává na tom nejhezčím a nejzajímavějším místě, které má pořadatelská země k dispozici. A tím, že jsme tam jako tým, tak ty zážitky jsou opravdu hluboké. Z toho člověk žije několik let. To jsou zážitky, které normálně nezažije. A to vás tahá zpátky na další závody.
Dostáváme se do míst, kam se často lidé běžně nepodívají. Například na Kostarice jsme se dostali do oblasti, kam lidé normálně nemůžou, bylo to indiánské území a my jsme se při běhu potkávali s indiány, kteří tam žijí. Bylo to strašně zajímavé.
- Jak se udržujete v kondici, abyste takový náročný závod zvládl? Dá se mluvit o nějakém životní stylu? Co jíte?
I když jsem nějakou dobu laboroval s tím, že jsem moc nejedl maso, zkoušel jsem různé specifické typy stravování, tak teď jsem v takovém umírněném režimu, žádný extrém. Vyhýbám se vyloženě škodlivým věcem, jako je smažené jídlo, jím hodně zeleniny apod. Jdu takovou střední cestou. Snažím se vyhýbat sacharidům a příliš tučným jídlům. A do toho po celý rok hodně trénuji.
- Jak se dá vůbec trénovat na Adventure Race?
Mě sportování hodně baví. A pokud se provozuje venku, na různých místech, kde se mění počasí, jako například v horách, tak mě to baví o to víc. Prakticky denně provozuji nějakou aktivitu. Někdy i dvě. Lezu, běhám. Když je sníh, chodím na běžky, na skialpy. Během týdne natrénuji tak dvacet tréninkových hodin, které jsou pro mě důležité.
- Kde trénujete na kajaku?
Tady na severní Moravě, nedaleko svého bydliště, mám Slezskou Hartu, docela velkou přehradu. Tam je možné dobře natrénovat pádlování, co se týče výkonu a vytrvalosti, aby byly ruce zvyklé. Není to úplně jako moři, kde jsou i pětimetrové vlny, ale když foukne vítr, jsou tu vlny sice jen třiceticentimetrové, ale taky dovedou docela potrápit.
- Jak zvládáte pětimetrové vlny na moři v kajaku?
No, někdy jsou i devítimetrové. A pokud je to u pobřeží, kde je mělko, tak ty vlny jsou opravdu hodně nepříjemné. Párkrát se nám už stalo, že jsme dojížděli na břeh a vlny byly tak vysoké, že nám to převracelo kajaky. Ale pokud jsou pětimetrové vlny někde uprostřed moře, jsou takové dlouhé, nejsou tak nepříjemné a dají se zvládnout. Jezdíme v dlouhých mořských kajacích pro dva.
- Jak často se na tenhle extrémní závod do světa vydáváte?
Pokud jsou dobré roky, tím myslím, že máme dobrou podporu od sponzorů, absolvujeme čtyři nebo i pět závodů. Což je tak akorát, protože regenerace po tak náročném závodu docela trvá a pak také musím při plánování brát v potaz, že se každý rok dostanu alespoň jednou na nějakou horolezeckou expedici do Himálaje a ta samotná mi zabere měsíc až dva.
- Komu byste doporučil účast v Adventure Race?
Jeden závod Adventure Race probíhá i u nás. Je to mistrovství republiky. Takže pokud by s tím někdo chtěl začít, tak je to právě tenhle závod. A předtím může případně zkusit nějaký ze závodů dvojic, které trvají třeba jen dvanáct hodin. Například EPO Survival.
Tomáš Petreček je opravdu všestranný. Označení extrémní sportovec mu právem náleží. Podívejte na jeho další aktivity, které jsme zachytili v článcích na webu 
