Movember neznamená jenom nechat si narůst knír. Týmy, které vznikají, aby podpořily myšlenku Movemberu, se přidávají k výzvě Hýbejte se pro Movember, kdy je cílem za měsíc uběhnout či ujít 60 km a také získat finanční prostředky na podporu hnutí. To vše má obrátit pozornost k závažným zdravotním problémům týkajícím se mužů. Jeden takový tým, Mo boys z konce světa, se dal dohromady na základní škole v obci Březová. Vojtěch Král, jeden ze čtyř boys, nám mimo jiné prozradil, jakou to vzbudí na škole pozornost, když najednou začne čtyřem učitelům rašit knír.
- Učitelský knír tým se hned tak nevidí, a navíc na konci světa. Kde přesně je ten váš konec a jaký byl prvotní impuls pro to, pustit se do podpory Movemberu?
Název týmu je odvozen od přízviska našich škol (MŠ, ZŠ a SŠ), které my sami označujeme jako „školy na konci světa“. Obec Březová totiž leží na moravsko-slovenském pomezí a zdejší kopcovitý terén bývá zejména v zimě hůře přístupný.
O možné účasti na Movemberu jsem přemýšlel už delší dobu. Sám bych se asi neodhodlal, ale když mi o své účasti říkal kamarád Pavel (shodou okolností také učitel, ale na jiné škole), řekl jsem si, že do toho letos půjdu taky. A jelikož je v našem učitelském sboru relativně dost chlapů, jednou u piva jsem toto téma nadhodil a nakonec jsme složili čtyřčlenný tým. Přece jen to způsobí ve škole docela poprask, když začne učitel z ničeho nic nosit knír. Tím, že je nás víc, se pozornost dětí trochu rozptýlí.
- Nezůstali jste jen u kníru. Jaké máte další cíle v rámci podpory akce?
Každý, kdo se registruje na oficiálních stránkách, má možnost vybírat peníze, které jsou následně použity k podpoře různých projektů souvisejících s mužským zdravím. My jsme si za náš tým stanovili metu 10 000 korun, které bychom chtěli vybrat, a zatím to vypadá, že ji dokonce překročíme.
Navíc jsme se zapojili do pohybové kampaně, v rámci které by měl každý z nás během listopadu ujít nebo uběhnout symbolických 60 km (za 60 mužů, kteří každou hodinu spáchají sebevraždu). Tato výzva se nám plní trošku hůře, ale věřím, že ji také zdárně dotáhneme do konce.
- Jak se dá tohle, pro dost lidí ještě stále tabu téma předložit dětem na základní škole? Jistě máte nějaký tip, inspiraci, jak by se to dalo pojmout.
Podle mě je důležité umět vzít i takové vážné téma aspoň trochu s nadhledem, nebát se udělat si z toho (i sám ze sebe) legraci. Mimo to, že dětem vysvětlujeme, proč máme naráz všichni kníry, jsme uspořádali přednášku pro žáky 8. a 9. ročníku. Na ní jsme představili celou akci, popsali onemocnění, kterými se zabývá, mluvili o důležitosti prevence a také vysvětlili, proč jsme se rozhodli zapojit. Bylo vidět, že pro některé žáky je téma poněkud choulostivé, ale nechyběl ani humor a nakonec někteří sebrali odvahu a zkusili se k tématu vyjádřit. Myslím, že to mělo docela úspěch.
- Podporují vás? Vyskytnou se i nějaké překážky, které třeba souvisí s tím, že jste „na konci světa“?
Podporu určitě vnímáme, zejména z nejbližšího okolí. Nejenom povzbuzení nebo slova uznání, ale také vidíme, kolik příbuzných, známých či kolegů na projekt finančně přispělo. Z toho má člověk radost.
Osobně moc překážek nevnímám. I když region, ve kterém působíme, je úplným protikladem velkého města, v době internetu a sociálních sítí to nehraje moc velkou roli. Jasně, ve městě asi potkáte mnohem víc lidí, kteří si nechávají jednou za rok narůst knír, a když navíc o celé akci víte, nepřijde vám to divné. Tady je to trošku jiné. Trvá delší dobu, než podobné věci dorazí i na takové „konce světa“. Nicméně naše škola je pokroková a stejně tak naši učitelé. :-)
- A teď poněkud osobnější otázka. Jak je na tom váš tým s prevencí?
Vzhledem k tomu, že všichni čtyři patříme do podobné věkové skupiny, kdy jsme (v uvozovkách) na rakovinu prostaty příliš mladí a na rakovinu varlat už naopak staří, moc to neřešíme. :-D
Ale vážně – v rámci projektu jsme i my sami získali zajímavé informace. Myslím, že můžu mluvit za celý tým, když řeknu, že budeme brát samovyšetření vážněji a přistupovat k němu poctivěji. K čemuž se vlastně snažíme naší kampaní vést i ostatní, zejména děti, které o tom ještě zpravidla nemají tolik informací. A co se týče prevence psychických problémů, máme výhodu v podobě krásné přírody, kam můžeme snadno vyrazit, a v rámci možností se snažíme i sportovat.
