Některé negativní vlivy zmíněných opatření mnohdy napomohly plnému rozvoji skrytých duševních problémů, jiné psychické potíže vznikaly nebo se prohlubovaly. Přesto nesmíme zapomínat ani na dobré věci, které jsme si díky pandemii mohli uvědomit či prožít, a obnovené vzorce chování, které jsou pro naši psychiku dobré a na které nám v posledních letech až desetiletích už prostě nezbýval čas.
Konečně jsme se mohli zastavit a popřemýšlet o životě v dobrém i ve zlém.
Co bylo a je špatně?
Varování odborníků vycházelo především z poznatků získaných za globální epidemie SARS v roce 2003. Tehdy došlo k 30% nárůstu sebevražd u lidí nad 65 let. I nyní jsme mohli vidět, že zejména senioři jsou zvýšeně úzkostní, trpí sociální izolací a musí se potýkat se situací, kdy v jejich okruhu někdo onemocněl, či dokonce onemocnění covid podlehl.
U mladších generací se negativní dopad protikoronavirových opatření týkal zejména oblasti práce a vztahů v rodině. Mnoho z nás změnilo názor na home office a z vysněné formy práce pěkně v klidu domova se stala noční můra. Spousta lidí přišla o práci nebo byla vystavena nejistotě, kdy a zda se do svého zaměstnání budou moct vrátit. Finanční kompenzace nijak nepomáhaly například matkám samoživitelkám a fakt, že zejména mladší děti zůstaly během vyučování doma, byl spojen s obrovským úsilím pracujících rodičů, kteří se snažili vypořádat s péčí o ně.
Pokud se ještě jednou vrátíme do historie, ze zkušeností vyplývá, že negativní účinky katastrof na lidské zdraví přetrvávají mnohem déle než účinky pozitivní. Zřejmě bychom se měli připravit na rostoucí poptávku po službách center duševního zdraví a po psychologické či terapeutické léčbě.
Sociální dopad
Chronická osamělost způsobená sociální izolací, chybějící smysl života a další související jevy budou společnost trápit ještě dlouho. Ne každý je schopen po době sociálního odloučení znovu navázat kvalitní mezilidské vztahy, někdo se ze společenského života stáhl záměrně a sám. Jenže pokud člověk jednou zažije stres ve vnějším světě a oddělí se od něj, může být velký problém zase se do něj vrátit a začít se normálně stýkat s ostatními.
Čeho bychom si měli vážit
Ačkoli jsme řekli, že podle důvěryhodných výzkumů negativní dopady na naši psychiku přetrvávají delší dobu než ty pozitivní, nově nabyté zkušenosti pozitivního charakteru mohou u mnoha lidí způsobit trvalou změnu pohledu na život.
Pro někoho bylo omezení ve vnějším světě spojeno se snížením stresu, který vyvolávaly právě vnější faktory. Mnoho dalších lidí si uvědomilo, že do budoucna budou muset nastolit novou rovnováhu mezi osobním a pracovním životem, protože, aniž by si toho byli vědomi, dosavadní způsob života nenaplňoval jejich potřeby a priority.
Další lidé využili lockdown k tomu, aby si vylepšili bydlení a svou komfortní zónu doma. Nový prostor, který si zbudovali, jakoby se pozitivně odrážel i v jejich „uklizené“ psychice. A není snad ani potřeba mluvit o tom, kolik lidí si uvědomilo, jak cenný je čas trávený s bližními, čas věnovaný koníčkům a nově nalezená schopnost začít stavět věci od nuly. Napříč všeobecným stresem pocítili tito lidé naopak spokojenost, pocit naplnění a úlevy.
Obecně se dá koronavirová přestávka přirovnat k nucené meditaci, kdy jsme měli možnost pohlédnout do svého nitra a vyrovnat se se svou psychikou, ale také prozkoumat své vztahy. Ačkoli existují zprávy o nárůstu domácího násilí a manželských konfliktech, dlouhodobé setrvání pospolu dalo mnoha párům šanci přehodnotit a proměnit vzájemný vztah pozitivním způsobem.
Odvaha a naděje
Psychiatři a psychologové sice očekávají, že následky pandemie budou běh na dlouhou trať, ale také tvrdí, že zkušenost s koronavirem zdůraznila vysokou míru odolnosti vůči stresu v širší populaci spolu se schopností lidí bojovat a „odrazit se“ po katastrofických událostech.
Jako lidé máme neuvěřitelnou vnitřní sílu, tak si ji chraňme a nebojme se ji použít. Naděje umírá poslední, a tak věřme, že do budoucna už nás čeká jen vše dobré.
