Tak předně si řekněme, že dávat si předsevzetí je docela dobrá věc. Věci, které se opakují, v tomto případě každoroční odhodlaný start do nového roku, nám dělají dobře. Máme je rádi. Ovšem důležité je dělat je tak, aby se z dobrého pocitu nestalo pronásledování pocitem viny a selhání. Pokud máte své zdraví jako vášeň, patří do toho samozřejmě i vášeň pro zdravou mysl. Tak jí to nekomplikujme.
Motivace
Nejslabší motivací, proč si dávat předsevzetí je, že si je dávají ostatní a v práci se vás budou ptát, tak ať máte co odpovědět. Tudy cesta nevede. Chce to něco osobnějšího. Třeba si napište seznam. Něco vás na sobě štve. Něčím štvete své blízké a přátele. Po něčem toužíte. Chcete udělat radost někomu, koho máte rádi. Je toho většinou dost, s čím chceme něco udělat. Tak jak do toho? Co ze seznamu vybrat? Když se přenesete přes pocit, že se díváte na jednu velkou výčitku, pomozte si otázkou. Pokud se mi podaří vybrané předsevzetí dodržet, z čeho budu mít já nebo někdo další největší radost?
Jak se nezavalit
Těžko dávat přesné limity a návody, kolik a jak závažných předsevzetí si máte dát, když máme svůj „práh bolestivosti“ každý někde jinde.
Někdo se cítí nesvůj, když nemá na každý den naloženo tolik úkolů, že si je může hezky přehledně rozdělovat do sekcí Důležité + Naléhavé, Důležité + Nenaléhavé, Nedůležité + Naléhavé a Nedůležité + Nenaléhavé. Však víte, úkolů z prvního kvadrantu je 15 procent, ale přinesou 65 procent výsledků, zatímco úkoly z druhého… (no, zadejte si do vyhledávače pojem Eisenhowerovo schéma a uvidíte).
Na druhé straně jsou jedinci, kteří si na žlutý lepicí papírek napíšou „přesadit fíkus“ a uhýbají pohledem před papírkem dva měsíce, aby ho pak zmuchlali a vyhodili, protože fíkus překvapivě zašel.
Ať už patříte k jedněm, druhým nebo někam mezi, držte se při vymýšlení předsevzetí jednoduchého pravidla. Mějte rádi sami sebe.
