- Jak jste s lezením začínal? Kdy jste ve svém životě zjistil, že je tento sport pro vás tím pravým?
K lezení jsem se dostal díky svým rodičům, kteří lezou dlouhé roky, takže mě přirozeně k lezení vedli. Oni sami se při lezení potkali. Už ve dvou třech letech jsem si hrál v písku a prachu někde dole pod skalami a díval se na svoje rodiče a na naše známé, jak lezou. A nějak přirozeně jsem to chtěl zkusit taky, protože jsem asi do určité míry nechtěl být jediný široko daleko, kdo neleze. Chtěl jsem dělat to, co dělají moji rodiče. Postupem času mě to chytlo. Zlomový moment nastal, když jsem vyjel na své první závody v šesti letech, kde jsem obsadil třetí místo. Pochopil jsem, že na to mám asi relativně talent. Dostal jsem pohár, který jsem si dal doma na poličku. A prvotní motivace byla, že jsem si tam chtěl dát další poháry. Ideálně ne za třetí místo, ale za první. Postupem času jsem pochopil, že to je to, co chci dělat. Řekněme, že někdy v osmi letech jsem už měl jasný sen, že bych se chtěl lezením případně i živit. Dneska můžu říct, že svůj sen žiju, za což jsem velmi rád.
- Musel jste v životě tzv. něco obětovat, něco přizpůsobit, abyste se mohl lezení věnovat? Jaké překážky jste zdolával a zdoláváte?
Ono je to všechno jen úhel pohledu. Já jsem samozřejmě z pohledu mnohých toho musel obětovat spoustu. Ale mám vášeň pro lezení a baví mě, takže z mého pohledu to ani žádná oběť nebyla. V dětství, dospívání i v ranné dospělosti jsem nijak nezanedbával školu, určitě jsem ji viděl jako důležitou, a ani se mnou ve škole nikdy nebyly problémy. Ale čas, který zbýval, jsem věnoval plně lezení. Nebyla to otázka toho, že bych se musel nutit, že půjdu na trénink, místo abych šel třeba během dospívání s kamarády někam ven. Mně přišlo to, že půjdu na trénink nebo že pojedeme někam na skály, jako volba, kterou jsem prostě chtěl udělat já.
- I když je lezení populární, není právě masovým sportem. Jak a kde s ním může začít někdo, koho lezení přitahuje a chce se mu věnovat? Má se rovnou vydat na indoorovou lezeckou stěnu?
Určitě nebylo masovým sportem, když já jsem začínal někdy před těmi více než dvaceti lety. Dneska si troufám říct, že už to téměř masový sport je. Nabídka umělých stěn v každém větším městě tu je. A určitě úplně to nejlepší, co může člověk udělat, je dojít na umělou stěnu a zapsat se. S dětmi ideálně do nějakého lezeckého kurzu pro děti, kde budou trenéři, kteří budou dobře vědět, jak se o vaše děti postarat. Aby se správně navázaly, aby se uplatňovala správná metodika. Jinak určitě nějaký začátečnický kurz doporučuji i pro dospělé. Lezení na umělé stěně a na dobře odjištěných skalách je podle mého bezpečný sport, to ale neznamená, že se nejprve nemusíte naučit přesně, co máte dělat. Navíc musíte si být vědomi toho, co všechno se může stát. Nehody se stávají, ale je to většinou dáno lidským faktorem.
- Když se řekne „trénuji na lezení“, co všechno si pod tím u vás máme představit?
To je docela složitá otázka. Můj trénink zahrnuje tak ze šedesáti sedmdesáti procent samotné lezení. I když třeba trénuji na nějakou specifickou skalní cestu, tak trénuji převážně na umělé stěně. Ta může být vysoká, dlouhá, s lanem třeba do nějakých patnácti, sedmnácti metrů. Ale může to být i nějaká tzv. boulderová stěna, kde se leze bez lana, třeba až do čtyř pěti metrů, kde jsou jako jištění velké matrace. Právě na takovém typu stěny toho odtrénuji úplně nejvíc. Ať už se jedná o nějaké silovější věci, kdy opravdu jde o to udělat co nejtěžší, maximálně jeden dva tři pohyby, až po nějaký trénink vytrvalosti, kdy to na boulderové stěně vypadá tak, že tam lezu dokolečka dokola, abych tam nalezl takových dvacet třicet nebo i čtyřicet metrů a tím trénuji vytrvalost při lezení. Jinak určitě nějaké posilování zařazuji, ale neprobíhá to tak, že bych vyloženě chodil do posilovny a zvedal těžké činky. Posiluji hlavně s vlastní vahou.
- Co pro vás a lezeckou komunitu znamená, že se bude po čtrnácti letech konat světový pohár ve sportovním lezení v Česku?
Je to pro mě skvělá zpráva. Po pravdě jsem si myslel, že už si na domácí stěně na světovém poháru asi nikdy nezazávodím. Jsem velmi rád, že to bude v Praze přímo na Letné. Myslím si, že lepší místo k propagaci lezení jsme si ani nemohli přát. Myslím, že to bude velké. Účast bude opravdu famózní. Přijede celá světová špička, a já se moc těším, až si budu moct zazávodit před českými fanoušky na takové vrcholné světové akci.
