Mít strach a pociťovat úzkost jsou odlišné věci. Zatímco strach je přirozenou obrannou reakcí na reálně hrozící nebezpečí, úzkost lze definovat jako strach bez konkrétního spouštěče, tedy často iracionální pocit napětí. K úzkosti patří i stavy strachu z konkrétních předmětů či situací, které ovšem v běžném životě nebezpečné nejsou, například strach z přeplněných prostor nebo z jízdy dopravními prostředky.
PŘÍZNAKY ÚZKOSTI
- Negativní myšlenky: Člověk se často nechtěně zabývá myšlenkami typu „ztrapním se, všichni se mi smějí“ v případě sociální fobie. Nebo „něco strašného se mi stane, omdlím“ v případě agorafobie. Vážnější je to u generalizované úzkostní poruchy, kde se myšlenky často cyklí a člověk se jich nedokáže svou vůlí zbavit.
- Emoce: Při úzkosti je typický citový zmatek a rychlý sled různých, často i protichůdných emocí. Úzkostný člověk pociťuje především pocity viny, dále stud, pocit beznaděje a méněcennosti.
- Psychosomatické obtíže: Patří k nim bušení srdce, sucho v hrdle, svírání hrdla, ztráta hlasu, závratě nebo pocit na omdlení. Časté jsou žaludeční obtíže, jako je bolest a tlak v žaludku, silná nevolnost (většinou bez zvracení), časté nucení na velkou či malou stranu. Patrné jsou i bledost, pocení dlaní, ztuhlost zádových svalů, zatínání pěstí nebo zvláštní chování vyplývající z nekomfortních myšlenek, které úzkost provází.
- Změněné vzorce chování: Místo konfrontace a řešení problému se často člověk uchyluje k vyhýbání, ke kontrolnímu nebo zajišťovacímu chování, jako je opakované kontrolování dveří a vypínačů nebo opakované vyšetřování zdravotního stavu. Ke změněnému vzorci chování patří i rozvoj závislosti (například na alkoholu) nebo přílišné lpění na jiných lidech nebo rituálech přinášejících uspokojení v dané situaci.
- Zhoršená imunita: Pokud člověk trpí úzkostmi často nebo dlouhodobě a není diagnostikován, projeví se to ve výrazné míře i na jeho odolnosti vůči nemocem. Častým trápením jsou chronická nachlazení, virózy a zánětlivá onemocnění bez zjevné příčiny i rozvoj autoimunitních nemocí. Opakované infekce a častá návštěva lékaře mohou být známkou některé z úzkostných poruch.
- Únava: O tom, že úzkosti vyčerpávají, není sporu. Kromě svalové únavy a únavy orgánů se zde projevuje často i deficit živin způsobený nechutí do jídla nebo nadužíváním některých látek.
CO DĚLAT PŘI ÚZKOSTI
Pro zvládání úzkosti toho můžete hodně udělat sami. Musíte si však tohoto jevu všimnout a pokusit se jej „zvědomit“. Zjednodušeně řečeno si přiznat, z jakého důvodu a v jaké situaci k projevům úzkosti dochází. Zvědoměním situace si pak úzkost dokážete spojit i se zklidňujícími a zvládacími mechanizmy, a tedy dokážete do budoucna ovládnout lépe svou reakci na daný spouštěcí podnět.
Mnoho odborníků doporučuje zvědomění a samoanalýzu dané situace jako první krok ke zvládání, tedy tzv. copingu daného stavu. Dalším velmi důležitým procesem je aktivní zklidnění tělesných příznaků. Nejlepším doporučením jsou dechová cvičení, velmi efektivně působí i určitý zklidňovací rituál, který si dokážete zautomatizovat, například pár hlubokých nádechů a následné vypití sklenice vody, pár zrychlených kroků, promnutí rukou.
