Kromě spousty času, jejž musí strávit v dialyzačním centru, způsobuje dialýza úzkosti, nespavost, trvalou žízeň a další problémy. Přitom řada pacientů by na dialýze ani končit nemusela, pokud by se včas věnovali prevenci.
Podle odborníků celá třetina nemocných přichází k lékaři bohužel až ve chvíli, kdy už jim ledviny selhávají. Kromě toho, že jde o velmi zatěžující léčbu pro pacienty, jde i o léčbu nesmírně nákladnou pro zdravotní pojišťovnu. Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR vydala loni na dialýzu svých klientů 588 milionů korun. A letošní výdaje se očekávají ještě vyšší.
Problém s ledvinami má každý desátý Čech
Onemocněním ledvin trpí každý desátý Čech a pacientů podle lékařů stále přibývá. Zhruba u devíti tisíc z nich ledviny zcela selžou a musí pak docházet na dialýzu nebo podstoupit transplantaci. Podle údajů ZP 211 se s nádorem ledvin v roce 2017 léčilo téměř 616 klientů pojišťovny a náklady na léčbu dosáhly téměř 85 milionů korun. Ačkoli se počet klientů s tímto onemocněním meziročně snížil o 80, náklady na léčbu přesto oproti roku 2016 vzrostly, a to o 6,7 milionu korun.
Na dialýzu pak bylo v roce 2017 odkázáno téměř 2 600 pojištěnců ZP MV ČR, to je o 122 více než před rokem. Jejich léčba si v loňském roce vyžádala více než 588 milionů korun, tedy o 41,4 milionu více než v roce 2016.
Nemoc dlouho bez příznaků
Onemocnění ledvin je velice zákeřné. Lidé totiž často nemusí mít žádné příznaky, a k lékaři tak přicházejí až v pokročilém stadiu choroby. Zhruba u 40 procent pacientů, léčených dialýzou nebo transplantací, je prvním projevem nemoci právě až selhání ledvin. Jako u řady jiných onemocnění tedy i zde hraje zásadní roli prevence, která může onemocnění zastavit, či dokonce zcela zvrátit.
Preventivní vyšetření ledvin se provádí z kapky krve a z moči. ZP MV ČR přispívá svým klientům 500 korun na vyšetření související s onkologickou prevencí. A jelikož je varovným signálem onemocnění ledvin i nezdravý způsob života a obezita, nabízí pojišťovna v rámci prevence i příspěvky na sportovní pohybové aktivity či vyšetření na bodystatu.
Třikrát týdně v dialyzačním centru
Určení nemoci až v pozdním stadiu je pak samozřejmě mnohem horší. Kvalita života klesá, protože léčba většinou vede k dialýze, která představuje obrovský zásah do života pacienta.
Nemocného omezuje už jen tím, že musí třikrát týdně na čtyři hodiny docházet do dialyzačního centra na čištění krve.
Zásah do osobního a profesního života je však mnohem hlubší. Dialyzovaní pacienti trpí nejrůznějšími bolestmi – nejčastěji jde o bolesti pohybového aparátu – až 47 procent z nich popisuje bolesti zad, téměř 43 procent pacientů má bolesti kloubů. Téměř čtvrtina respondentů také bojuje s depresivní náladou, úzkostmi a pocity beznaděje. Mezi další časté problémy patří nespavost a žízeň. Pro srovnání, dialyzovaní pacienti smí vypít maximálně 0,5 až 0,75 litru tekutin denně, což je třikrát až čtyřikrát méně, než může vypít zdravý člověk.
