Vyhořet může kdokoliv
Vyhoření neboli burnout syndrom může postihnout kohokoliv bez rozdílu pohlaví, věku a profese. Mezi nejrizikovější skupiny patří pomáhající profese, jako jsou zdravotníci, učitelé, psychologové, sociální pracovníci, ale i osoby pečující o dlouhodobě nemocného člena rodiny. K zásadnímu kolapsu jsou přitom náchylnější přecitlivělí lidé se sklony k perfekcionismu a workoholismu a také ti, kdo jsou druhým stále k dispozici a nikdy neodmítnou pomoci.
Kolaps přichází plíživě
Syndrom vyhoření nepropuká zčistajasna, je to postupný a plíživý proces. Na začátku bývají pocity nedostatečnosti, postupně se přidávají fyzické a psychické projevy. Pro pomáhající profese je pak typická ztráta zájmu o klienty, lhostejný, nebo dokonce cynický přístup a konfliktní chování. Mezi fyzické projevy syndromu vyhoření mohou patřit poruchy spánku, zvýšená únava, bolesti hlavy, nechutenství a zažívací obtíže, svalové napětí a vysoký krevní tlak. Na tělesné problémy navazují psychické potíže: neschopnost se soustředit, zapomínání, sklíčenost, pocit bezmoci a nespokojenosti, apatie, ztráta zodpovědnosti a chuti do práce.
Pro syndrom vyhoření jsou typická čtyři stadia:
- Stadium nadšení: Vrháte se do práce s nadšením a vysokými očekáváními a nepolevujete ani tehdy, když pracovní podmínky nejsou optimální a nedostáváte dostatečnou zpětnou vazbu.
- Stadium stagnace a vystřízlivění: Stále pracujete s plným nasazením, ale začínáte si uvědomovat, že vaše očekávání jsou nereálná. Počáteční nadšení slábne.
- Stadium frustrace a apatie: Úspěch se nedostavuje, zato se prohlubuje únava a zklamání. Okolí si začíná všímat vašich podrážděných reakcí.
- Stadium vyhoření: Přichází emoční a fyzické vyčerpání, nechuť do života, ztráta motivace, negativní postoj k životu.
Čím dříve si uvědomíte, že máte nakročeno k vyhoření, tím lépe. Pokud se podaří podchytit obtíže v počáteční fázi, můžete si poradit sami nebo za pomoci rodiny a přátel. Jestliže cítíte, že syndrom vyhoření nabírá na obrátkách, vyhledejte pomoc odborníka. Proces uzdravení a návrat do běžného života je velmi náročný a pozvolný. Psychologové upozorňují, že obvyklá doba rekonvalescence po syndromu vyhoření je půl rok až rok. A bohužel není výjimkou, že se pacient nemůže po uzdravení vrátit k původnímu oboru. Nejúčinnějším způsobem, jak se vyhnout vyhoření, je účinná prevence.
Pět tipů, jak předejít syndromu vyhoření
- Nebuďte na sebe příliš přísní. Smiřte se s tím, že normální je chybovat a občas něco nezvládnout.
- Naučte se říkat „ne“. Nejste zodpovědní za všechny a za všechno. Pokud vás někdo požádá o práci nad rámec vašich povinností, slušně vysvětlete, že vaše kapacita je omezená.
- Určete si priority. Naučte se efektivně plánovat pracovní a volný čas. Zamyslete se nad tím, na čem vám skutečně záleží a čemu chcete věnovat energii.
- Vyjadřujte se otevřeně. Komunikujte tak, aby bylo jasné, jaká jsou vaše očekávání a cíle. Jedině tak předejdete rozčarování.
