On to ale bohužel žádný „užitečný nástroj“, který by nám mohl dlouhodobě pomoci, není. Je to stejné, jako kdybychom si do vody místo záchranného kruhu vzali závaží. V prvním okamžiku budeme mít pocit, že se „máme čeho chytit“, ale pak nás závaží začne rychle táhnout ke dnu.
Nechtěl bych, aby měl laskavý čtenář dojem, že se nyní musí vyhýbat alkoholu jako čert kříži. Občasné přiťuknutí si na oslavě s přáteli je něčím úplně jiným než situace, kdy řešíme svoje problémy konzumací alkoholu. Na druhé straně, přísně vzato, i konzumace alkoholu při oslavách je návyk. Kdo určil, že je třeba při každé oslavě pít alkohol? Kde je napsáno, že při večerním posezení s přáteli musíme pít alkohol?Kdo nás nutí cítit se divně, když alkohol nepijeme, a ostatní ano?
Ještě přísněji řečeno: Nadměrná konzumace alkoholu je příčinou mnoha nemocí, které dnes naši civilizaci sužují. Jedná se o nejnebezpečnější drogu na světě – to je fakt. Jak to, že je tak nebezpečná? Vždyť ji mají v každém obchodě! Právě proto, že je tak lehce dostupná a tak společensky tolerovaná. Možná i vás tyto poslední řádky trochu „pobuřují“, což vlastně jen potvrzuje, jak hluboce je alkohol ukotven v našich každodenních životech – jako něco normálního a běžného. Poznáte to podle toho, jak je vám nepříjemné, když někdo říká (třeba jako já v tomto článku), že jeho častější konzumace není tak úplně normální.
Co teď ale s tím? Co dělat v situacích, kdy se necítíme úplně nejlépe nebo za sebou máme těžký den? Naučili jsme se „řešit to“ skleničkou alkoholu. Proč? Protože alkohol skutečně dokáže působit na určitá centra našeho mozku, zvýšit produkci určitých látek (např. dopaminu) a částečně navodit příjemné pocity. Tyto efekty jsou však krátkodobé a s vyšší konzumací začínají převažovat sedativní účinky alkoholu. Člověk otupí. Dochází vlastně k menší či větší „otravě“ našeho organismu. Po „probuzení se“ z této otravy je obvykle situace spíše horší. Problém, který jsme chtěli pitím vyřešit, nezmizel, a tak je často „potřebadát si ještě jednu“. Tím se roztáčí pomyslné kolo závislosti. Nejdříve společensky tolerované, pak už nikoliv, ale to už bývá pozdě. Navíc je třeba dodat, že pro dobré zvládání náročných životních událostí se hodí mít zdravé tělo a čistou mysl, čemuž alkohol rozhodně neprospívá.
Vraťme se ale k mozku, dopaminu a dalším látkám. Stejně jako za alkohol, i za hudbu utrácejí lidé po celém světě miliardy korun či dolarů. Ptáte se proč? Efekt je totiž v mnohém velmi obdobný, avšak, co se týče hudby, bez výše zmiňovaných negativních následků. Hudba, zdá se, dokáže (stejně jako alkohol) stimulovat příslušná mozková centra, která mají co do činění s dopaminem a dalšími látkami.
Poslech oblíbené hudby tedy může být nástrojem pro lepší zvládání náročných životních situací. Není to nic nového, miliony lidí hudbu takto využívají již stovky let. Zjednodušeně řečeno – poslech oblíbené hudby vám udělá lepší službu než sklenička alkoholu. Hudba, kterou máte rádi, dokáže uvolnit „pozitivní mozkovou chemii“ a pomoci vám ke zlepšení nálady. Hudba a emoce k sobě mají velmi blízko. Je to technika stará jako lidstvo samo, navíc historicky spojovaná i s pohybem, tedy tancem, který je také velmi prospěšný.
Příjemné pocity spojené s konzumací alkoholu je možné (dokud ještě nejste v pokročilejší fázi závislosti) skutečně nahradit hudbou, pohybem a dalšími činnostmi, protože konzumaci alkoholu jsme se postupem času spíše naučili. A navíc – média mnohdy tento obraz stále přiživují; alkohol je v každém druhém televizním seriálu „doporučován“ jako technika zvládání problému, jako domnělý „nástroj pro tvrdé chlapy“ apod. Nyní je na nás, abyychom se to odnaučili.
Nicméně je těžké se alkoholu jen zbavit, ale ničím jiným ho nenahradit. Přece jenom život občas přináší situace, kdy je toho na nás hodně a nějaká ta pomoc přijde vhod. Moje doporučení zní: Zkuste namísto alkoholu použít pro navození si příjemných pocitů hudbu, kterou máte rádi. Vyzkoušejte, a uvidíte. Hudba je nástroj, který mohou použít všichni a prakticky za jakýchkoliv okolností. Stačí pár minut. S určitou nadsázkou řečeno: Pokud máte někde „schovanou láhev“ pro nejhorší případy, zkuste si nyní na stejné místo schovat USB nebo CD s oblíbenou hudbou, a uvidíte. Stejně jako jsme si kdysi „zvykli“ k řešení problémů používat alkohol, je možné si nyní „zvyknout“ používat oblíbené písničky, hudbu, zkrátka muziku, která nás těší. Je to jen na nás.
Autor: PhDr. Ing. Martin Pospíchal – psycholog, věnuje se možným vlivům naší psychiky na imunitní systém a zdraví. Dlouhodobě se zaměřuje především na oblast zvládání psychické zátěže a stresu.
Je lektorem výuky psychologie na Univerzitě Karlově v Praze, členem mezinárodní PsychoNeuroImmunologyResearch Society a členem výboru psychoonkologické sekce při České lékařské společnosti JEP.
