Kdy začít (a skončit)?
Koupání, plavání a pobyt ve vodě obecně působí na děti blahodárně, a to i na ty úplně nejmenší. Do „dospěláckého“ bazénu se s nimi vydejte až po půl roce života a do té doby se věnujte domácímu vaničkování. S tím lze začít, jakmile se miminku zahojí pupíček, což je většinou do dvou týdnů od narození. Od zhruba devátého týdne života miminko vydrží ve vodě déle a „cvičení“ si více užívá. Nejpozději kolem osmého měsíce je pak vhodné přejít do velkého bazénu, protože děťátko je již těžké a velké a manipulace ve vaně s ním není tak snadná.
Jak začít a co je třeba?
Dobrá zpráva je, že kromě klasické velké vany a osušky nepotřebujete k vaničkování žádné další pomůcky. Vanu napusťte až po okraj, abyste se nemuseli k miminku příliš naklánět a neztráceli stabilitu. Čistá voda by měla mít teplotu kolem 37 stupňů. Pokud plánujete, že později přejdete k plavání ve velkém bazénu, postupně teplotu vody snižujte až na 32–34 stupňů, aby se váš plaváček otužil. Ideální je vaničkovat v domácím prostředí, které dítě důvěrně zná. Navíc nemusíte po skončení „lekce“ odnášet rozehřáté miminko ven. Vaničkování není žádná velká věda, má však svá pravidla a metody. Pokud jste začátečníci, rozhodně nezačínejte bez odborného zaškolení. Lektora vaničkování si můžete pozvat až domů. Nechte si vše vysvětlit a začněte vaničkovat pod jeho dohledem.
Jak často a kdy?
Vaničkování se meze nekladou. Myslete jen na to, že pokožka miminka je citlivá a časté namáčení ji vysouší. Hrátkám ve vaně se věnujte ve chvíli, kdy je děťátko dobře naladěné, nakrmené a odpočinuté. Rozmrzelému miminku se do cvičení nebude chtít. Pokud nemá náladu, odložte vaničkování na jindy. Nemusíte plnit „normy“. Jde především o příjemně strávený společný čas. Totéž platí i o vás. Pokud si nejste něčím jistí a vaničkování vás proto stresuje, poraďte se s odborníkem.
A proč vlastně vaničkovat?
Vaničkování má blahodárné účinky, a to po fyzické i psychické stránce. Pobyt ve vodě miminko otužuje, zlepšuje peristaltiku střev a zažívání, zmenšuje nebo zcela odstraňuje některé odchylky ve vývoji, posiluje svalový aparát a podporuje cévní systém, napravuje nesprávné držení tělíčka a řeší některé problémy v motorickém vývoji. Pobyt ve vodě je prospěšný také vzhledem k psychomotorice miminka. V neposlední řadě prohlubuje vztah kojence s rodiči a přispívá k pohodové rodinné atmosféře. A to nejlepší na konec. Děťátko se pobytem ve vodě příjemně unaví a pak lépe spí.
Strach z vody není vrozený
Těšíte se, že strávíte hezké společné chvíle, místo toho však miminko pláče a všemožně se brání vodě? Uvědomte si, že strach z vody není vrozený, ale získaný až po narození. Prvních devět měsíců si miminko pluje v plodové vodě, která pro něj představuje bezpečné a přirozené prostředí. Obavy z vody s sebou přinášejí až první špatné zkušenosti, nejčastěji příliš teplá nebo studená voda, zima v místnosti, kde se koupe, nevhodná poloha při koupání (ideální je takzvané „klubíčko“) nebo nešetrné zacházení s miminkem, které je často dáno nejistotou rodiče. Správně prováděné vaničkování je jednou z cest, jak miminko zbavit strachu z vody. Přechod do „velkého“ bazénu pro něj pak bude hračka.
