Na cestě k dokonalému prožití šťastných a veselých se věnujeme spoustě úkolů. Jsou to věci, které si žádají naše takříkajíc fyzické zapojení, ale zároveň zaměstnávají – či přesněji řečeno zatěžují – naši mysl, potažmo duši. Pohnutky jsou samozřejmě dobré, chceme prožít hezké chvíle, odpočinout si, radovat se, dopřát si, takže poněkud přepínáme své síly. Není pak divu, že předvánoční čas mnohdy vnímáme jako vyčerpávající finiš do cíle. Přepínáme se, aby se stalo co? Abychom padli na cílové čáře vyčerpáním a po pár dnech odpočinku se zase postavili na startovní čáru? Pravda, začátek roku se rozjíždí většinou zvolna, rozhodně v porovnání s prosincem, ale z hlavy nevymažeme vědomí, že se kola nového roku roztáčejí a my se chtě nechtě budeme točit s nimi. Můžeme se z toho soukolí nějak vymanit?
Cestou je dostat z hlavy věci, které nás brzdí, zatěžují a berou nám síly na cokoli.
To není sobectví
Není žádnou převratnou novinkou, že pokud chceme být spokojení my sami, musíme začít u sebe. Když vybijete svoje baterie do úplné nuly, nebude to moc užitečné. Ano, možná stihnete vše, co se od vás očekává, ale co vy? Abyste nevypustili duši, vypusťte starosti. Vykliďte z hlavy všechno, co vás zatěžuje. Zkuste si úkoly a povinnosti roztřídit. Přiřaďte jim prioritu podle toho, jakou vám působí radost. Řekněte si: Co to přinese mně? Máte pocit, že to je sobecký postoj? V žádném případě. Tak schválně: Co asi tak bude mít vaše rodina a přátelé z toho, že budete unavení s hlavou plnou starostí. Takový frustrovaný jedinec, který toho sice hodně stihl, ale je z toho vyčerpaný, nevyzařuje příliš pozitivní energie.
Dejte rodině, přátelům a především sobě dárek. Buďte v pohodě a radujte se. I když nejspíš nestihnete všechno z vánočního seznamu.
