- Jak z vašeho pohledu trpí chodidla dnešních lidí?
Chodidlo je jedním slovem dokonalé. Je to „stroj mistrovské konstrukce a umělecké dílo“, jak napsal kdysi Leonardo da Vinci.
Většina z nás však se svými chodidly začne mít v průběhu života potíže.
Proč? Nepoužíváme je.
Tento dokonalý výtvor přírody zavíráme na téměř polovinu života do výrazně méně dokonalých bot. A tím se budují klasické potíže. Otlaky, výrůstky, vbočené palce a jiné deformace prstů, zarůstající nehty a různé mykózy.
Zborcené klenby (funkční příčná klenba je dnes v podstatě vzácností, zejména u dospělých), propadlé kotníky, potíže s koleny, bolesti zad, vyhřezlé ploténky a také vypouklé břicho, to vše většinou začíná právě u našich nohou.
V neposlední řadě pak i pozice ramen, hlavy a celé páteře.
Nevhodná obuv totiž postupně mění způsob našeho pohybu, naše pohybové vzorce. Tím se problémy prohlubují a posouvají dál.
- Jak jsou na tom dětská chodidla, které ještě asi nemají tolik zkušeností s nesprávnou obuví?
Chodidla novorozenců skvěle! Na nich můžeme pozorovat, jak má přirozenost nohy vypadat. Přirozený tvar i pohyblivost. Plasticita chodidla, schopnost „chápat se“, obtékat povrch a „uchopovat jej“, to vše jsou pohyby, které jsou naší noze vlastní.
Chodidla dětí školního věku jsou na tom už o poznání hůře. Z mého pohledu dokonce hůře než tomu bylo u generací před nimi. Děti se dnes hýbou výrazně méně než dříve. Tohle se během pár desítek let opravdu výrazně změnilo. Vzpomeňte si na své mládí. Když jsem byl malý, přišel jsem ze školy, tašku hodil za dveře a už se utíkalo ven. Největší trest tehdy bylo „dostat zaracha“. Dnes je největším trestem „Tak a půjdeš ven!“ (a ještě bez telefonu).
I u dětí je ale hlavní příčinou potíží obuv. Obuv a ponožky, které omezují chodidlo, jak co se týče tvaru, tak i pohybových možností.
- Jak nás špatné návyky v obouvání ovlivňují?
Chodidla jsou podstavcem, který nastavuje všechny části těla do správné pozice. A každá změna v podstavci ovlivní vše nad ním.
Chodidlo se skládá z 33 kloubů, 26 kostí a více než 100 svalů, vazů a šlach, vše sladěné do úžasného „mechanismu“, který má jasný účel. Plynulý, bezpečný a efektivní pohyb.
Chodidlo je také jedním z nejcitlivějších míst lidského těla (však si vzpomeňte, jak vás dokáže potrápit i sebemenší kamínek, když zapadne do boty), je velmi silné, flexibilní, schopné tlumit i poměrně velké nárazy. Ke svému zdraví a kráse ale potřebuje jednu věc – abychom jej používali.
Tím se posiluje, rozhýbává a udržuje v kondici.
Potřebuje to však v celém přirozeném rozsahu svých pohybových možností. A to bývá problém. Zapomněli jsme, jak tato přirozenost vypadá, protože boty nás to odnaučily.
Chodidlo je zkrátka vyvinuto na mnohem víc než jen chůzi, stání a běh.
- To je zajímavé. Jaké pohyby tedy například naše chodidla zapomněla?
Rád vysvětluji fungování chodidla na lidské dlani, s tou má totiž naše hlava ještě poměrně dobré spojení.
Dlaň a chodidlo jsou si velmi podobné. Způsobem pohybu, citlivostí, šikovností.
Přirozenost je umět svoji nohu rozevřít, podobně jako to umíte se svou dlaní, je to potřeba pro komfort pohybu, ale i pro schopnost tlumit dopady a zpracovat energii nárazu. Když je noha v pořádku, takováto „práce“ ji dokonce posiluje.
Je potřeba, aby se noha hýbala ve všech různých částech, a měli bychom si vybírat boty, které jí to dovolí.
Důkaz podobnosti dlaně a chodidla pozoruji už dlouhé roky na svých seminářích, když s lidmi trénuji práci chodidel. Velká část z nich u toho rozevírá dlaně, hýbe prsty u rukou, kroutí s nimi. Hlava se prostě snaží „pomoci“ tím, že se spojí s místem, které je noze nejpodobnější a provádí stejný úkon. Je docela zábavné to sledovat.
- Co učíte své klienty ohledně chodidel?
Jak rozvinout jejich přirozené pohybové schopnosti. Jak porozumět svému chodidlu a začít jej znovu vnímat. Naše hlava s ním totiž už nemá moc dobré spojení.
Je třeba chodidlo protáhnout, uvolnit a hlavně zapojit v celém přirozeném rozsahu.
Zapomněli jsme, jak chodidlo funguje, a také to, jak od přírody vypadá.
Lidské chodidlo je od přírody poměrně široké, s dlouhými prsty oddělenými od sebe, přesně tak, jak to můžete vidět u malých dětí nebo u přírodních národů.
K čemu je tento tvar dobrý? Odpověď je jednoduchá. Stabilita. V porovnání se zvířaty, která se pohybují po čtyřech, je naše „základna“ poměrně malá. Čím větší je základna, tím lepší je stabilita, proto se lidské chodidlo (na rozdíl od chodidla čtyřnožců) směrem dopředu rozšiřuje, je nejširší v konečcích prstů a má tvar vějíře. Je to jednoduše nutnost a my bychom měli hledat obuv, která tento tvar respektuje.
- Co si myslíte, že by se měli všichni o svých chodidlech naučit a nikdy to neopomínat?
Největší potíž je, že jsme přestali používat prsty na nohou, je to místo, které nám nejvíce chybí. Odnáší to pak především kolena, bederní páteř a také kvůli tomu nemůže naplno fungovat naše břicho.
Když se o své prsty znovu opřete, všechno se změní. Postupně se vybudují nožní klenby (klenby jsou svaly, stejně jako jakékoliv jiné, začnete-li je používat, zesílí), svaly kolem kolen, vnitřní břišní svaly, pánevní dno, změní se i postavení páteře.
Opora o palec má například zásadní vliv i na pozici hlavy.
Prsty je třeba zapojit ve stoji i v chůzi, jak to můžete vidět v podrobném návodu na mých webových stránkách. Opřete se o své prsty v každé jednotlivé pozici a hlavně si to užívejte.
Chodidlo je zkrátka základ. Zdraví totiž začíná od nohou.
