Opičí neštovice byly původně nákazou, která se vyskytovala omezeně v regionu střední Afriky. Nyní se z důvodů zřejmě souvisejících s uvolněným cestováním po světě začínají šířit i v Evropě. Zatím v jednotkách případů. Proto již i naši pediatři a praktičtí lékaři dostávají doporučený postup, aby se na riziko případného nakažení touto nemocí připravili a správně ji diagnostikovali.
Příznaky nemoci
Opičí neštovice se projevují otokem uzlin, zvýšením teploty, může se dostavit zimnice a lehké bolesti v krku nebo potíže chřipkového typu. Po několika dnech se ve směru od hlavy ke středu těla začnou objevovat červené vřídky, které se postupně mění na vodové a časem na mléčně zbarvené puchýře. Puchýřky intenzivně svědí, ale po čase se zhojí. Pokud nejsou rozškrábané nebo jinak infikované, nezanechají ani jizvy. Nemoc je nepříjemná svým svěděním, ale není pro organismus nebezpečná a dá se vyléčit. V terapii se snažíme omezit svědění, tlumit celkové příznaky infekce a dezinfikovat puchýře lokálními prostředky. Velmi důležité je izolovat se, zamezit dalšímu přenosu nemoci na blízké příbuzné těsným tělesným kontaktem. I zde platí, že pokud dodržíme režimová opatření a léčbu, nemoc odezní.
Přenositelnost nemoci
Opičí neštovice jsou virovým onemocněním, jehož původcem je velmi velký DNA virus. Na rozdíl od mnoha jiných virových onemocnění je tento virus poměrně málo odolný. Virus je přenášen původně mezi zvířaty ve volné přírodě. I když by to z názvu nemoci mohlo vyplývat, nevyskytuje se pouze u opic, rezervoárem viru mohou být i malá zvířata, hlodavci a malí teplomilní živočichové.
Jako u mnoha zvířecích virových nákaz i zde byla překonána tzv. mezidruhová bariéra. Mezidruhová bariéra znamená, že obvykle lidé nejsou citliví na infekce zvířat, a naopak zvířata netrpí stejnými nákazami jako lidé. Při těsném kontaktu se zvířaty, při konzumaci jejich nedostatečně tepelně upraveného masa nebo jednoduše při poškrábání a pokousání může dojít také k nakažení člověka.
Dalším problémem je pak šíření infekce mezi lidmi. To již představuje jisté nebezpečí rozšíření nákazy kvůli volnému pohybu a možnému cestování infekčních osob. Riziko ale zase není tak velké, pokud na nemoc budeme myslet a budeme ji včas diagnostikovat.
Nemoc se šíří z jednoho na druhého úzkým tělesným kontaktem. Myšlena je tím bezprostřední výměna tělesných tekutin, sexuální styk, mazlení a líbání. Vzdušný komunitní přenos prozatím nebyl prokázán, ani šíření viru kapénkovou cestou infekce.
Vnímavost nás a našich dětí
Zde nás čeká ještě kus cesty k objasnění, nakolik je evropská populace vnímavá k této původně cizokrajné nákaze. Očkování proti pravým neštovicím totiž bylo ukončeno již v roce 1980 a prakticky celé dvě generace vyrůstají bez protilátek proti skupině virů Orthopoxviridiae, tedy bez skupinové ochrany proti tomuto druhu virů. Na straně druhé již časem mohly vyvanout protilátky i u dříve narozených jedinců. Takže ano, můžeme být potenciálně vnímaví, ale to neznamená, že naše tělo si s infekcí neporadí. Při včasném záchytu jednotlivých případů a vytrasování jejich kontaktu nehrozí rozšíření nákazy a nemoc zůstane pouze v ohraničených ložiskách.
Pamatujte si
I tato nákaza má svá pravidla šíření. K tomu, abyste se infikovali, byste museli mít bezprostřední intimní kontakt s infikovaným a nemocným člověkem ve fázi jeho infekčnosti, která trvá několik dnů v době před a při výsevu kožních vyrážek. Není tedy na místě obávat se dopředu a bezdůvodně.
Naopak pokud se necítíte vy nebo člen rodiny dobře, vykazujete příznaky chřipkové infekce nebo pozorujete kožní příznaky, objednejte se k lékaři a do té doby omezte kontakt s jinými lidmi na minimum. Nejefektivnější opatření jsou vždy ta nejjednodušší: izolace nemocného, dezinfekce předmětů denní potřeby a hygienických zařízení, vyhledání lékaře pro přesnou diagnostiku a následnou symptomatickou léčbu.
Opičí neštovice jsou nepříjemnou, naštěstí ale ne nebezpečnou nemocí. Mají daleko komplikovanější mechanismus přenosu, než je tomu u nachlazení, respiračních onemocnění nebo lehkých virových nákaz, kterými si v dětství běžně v kolektivu procházíme.
