S ředitelkou mateřské školy Mgr. Vlastou Vychodilovou jsme si v podcastu Zdravé rodičovství s 211 povídali o tom, jak vypadají první dny ve školce, na co dítě (i rodiče) připravit, jak s dětmi o školce mluvit a jaká cesta vede k úspěšné adaptaci.
- Jak velký krok v životě dítěte je nástup do školky?
Nástup dítěte do mateřské školy je velký zásah do celé rodiny. I když se to někomu nemusí zdát, pro dítě je to opravdu velký životní krok, první velké odloučení od rodičů, proto je dobré se na něj připravit. Povídat si o školce v pozitivním duchu, nikdy školkou nestrašit! Vždy nabádám rodiče, aby v rámci snazšího adaptačního procesu navykali dítě na hlídání jinou osobou, než jsou rodiče – aby to tříleté dítě už zvládlo přespat samo u babičky nebo tety.
- Téměř každá maminka to zná – ranní loučení v šatně bývá náročné, dítě pláče, vzteká se, odmítá se pustit nohy… Jak tomu předcházet?
Je důležité, aby se rodina s tou situací ztotožnila a emočně se nastavila. Mnohé maminky to totiž snáší hůř než dítě, jsou z té situace nešťastné, vzdychají „jak my to zvládneme“… Důležitá je prvotní důvěra mezi rodičem a mateřskou školou. Maminky musí učitelce důvěřovat, nebát se svěřit jí své dítě. Maminky totiž někdy pláčou více než děti – dítě to vycítí, jejich úzkost je pak na něj přenesená. Maminka musí být v klidu a co nejklidněji a se sebejistou dítěti vysvětlovat, že mu bude ve školce dobře, že to zvládne a že si pro něj určitě zase přijde. Také se stává, a dělají to více tatínkové, že dítěti řeknou „přijdu po obědě“, a mezitím na paní učitelku mrkají a šeptají, že přijdou až ve čtyři. Je však lepší být k dětem upřímný a nelhat – dítě potřebuje vědět přesný slib – tedy přijdu po obědě, přijdu po spinkání, přijdu po svačině.
- Je tedy běžné, že nejmenší dvou- až tříleté děti celé září v šatně propláčou?
Ano, je to běžné, skoro každé dítě v prvních dnech pláče. Rodiče musí být trpěliví, přívětiví, ale zároveň rozhodní! Nesmí zpochybňovat svoje rozhodnutí. Neříkat, že tedy dneska půjdeme domů a zítra to zkusíme znovu… Ujistit dítě, že pro něj určitě přijdete, rozloučit se a pak už se nevracet zkontrolovat, jestli stále pláče. To je chyba. Dítě obvykle před rodiči pláče nebo se vzteká, tak trochu je trestá za to, „co jste mi to udělali a proč mě chcete opustit“, ale po jejich odchodu nejdéle do půl hodinky plakat přestane a začne si hrát s ostatními dětmi. Zkušené učitelky vědí, jak si poradit. Mohou se také s maminkou domluvit, že jí zavolají, aby byla klidnější apod. Ze své praxe doporučuji dítěti neustupovat a stát si za svým rozhodnutím.
- Můžou se v souvislosti s nástupem do MŠ objevit i nějaké fyzické projevy odmítání?
Může se stát, že se dítě začne třeba znovu počurávat nebo znovu vyžaduje dudlík, stěžuje si na bolavé nožičky nebo bříško… Není to neobvyklé, dítě má zcela nový režim dne a začíná si uvědomovat, že doma mu bylo líp. Ale rodiče by se tím neměli znepokojovat, téměř každé dítě si postupně na školku zvykne. Je jen minimálně případů, kdy je dítě na školku nezralé a doporučíme rodičům, aby docházku přerušili.
