Stres jako základní obranná reakce je skvělou odezvou organismu na vnímané riziko. Zbystří se pozornost, úsudek a rychlost rozhodování, prokrví se svaly a srdce, daleko méně pociťujeme bolest. Téměř vůbec nevnímáme pohyby střev, veškeré trávení i vylučování trávicích šťáv funguje pomalu. Kůže ani vnitřní orgány nejsou prokrvené. Imunita funguje pouze na půl výkonu a rozhodně ne tak, jak bychom při obraně proti virům a bakteriím potřebovali. Tyto základní mechanismy reakce na stres jsou krátkodobě výhodné pro okamžitou reakci na stresový podnět. Pokud však stres zažíváme opakovaně nebo chronicky, zmíněné reakce těla nám dlouhodobě neprospívají, a dokonce nám můžou i ublížit.
ODLIŠNOSTI STRESU U DĚTÍ
Velmi podobné je to se stresem u dětí. Rozdíl mezi stresem dospělých a dětí spočívá především v tom, že děti si příčinu stresu ani dění v těle nedokážou samy vysvětlit a často na stres nedokážou adekvátně reagovat.
K typické odezvě dětí na stresový podnět patří přehnané a spontánní emoční reakce – pláč, paradoxní smích, výbušný hněv, agrese, explicitní slovník u teenagerů, rychlá a ne vždy srozumitelná mluva.
K motorickým reakcím dětí na stres patří hypermobilita, nekoordinované a často přehnané motorické reakce, někdy i ztuhlost a zatnutí svalstva. Tuto přirozenou a instinktivní reakci však jako rodiče špatně čteme: domníváme se, že jde o neposlušnost, a nevidíme stresový podnět jako vyvolávající příčinu. Na naši omluvu nutno dodat, že velmi často jsme ve stejné situaci sami ve stresu, sami máme sníženou vnímavost vůči stresoru a sníženou míru empatie obecně vůči komukoli.
NEPOROZUMĚNÍ STRESU
Bohužel snaha o uklidnění situace a nastolení pořádku často vede k okřiknutí dětí nebo snaze zabránit jim v aktivitě rozkazy a zákazy. Děti se pak učí reagovat na stres úplně jinak, naučeně, ale nesprávně: uzavírají se do sebe, reagují ironií, pasivním vzdorem a duševním únikem od chronicky stresujícího podnětu. Jako rodiče bychom se měli zamyslet nad tím, že stres je především podnět k aktivitě, ke změně. Děti potřebují se stresem pracovat stejně aktivně jako dospělí. Měly by se učit aktivně rozumět reakcím svého těla.
JAK PRACOVAT S DĚTSKÝM STRESEM
Již v malém předškolním věku lze děti učit porozumět emocím. Jednou z nejlepších metod je ukázat dětem hluboké brániční dýchání. I malé dítě dokáže napodobit zklidněnou frekvenci prodlouženého nádechu a výdechu, kterou mu ukážeme.
Dalším výborným trikem je učit děti práci s vlastními svaly: zaběhat si, zatřepat ručičkami, výborně funguje také vrčení, napodobení zvuku včely nebo čmeláka. Aktivita svalů spotřebovává energii nakumulovanou stresovou reakcí a odvádí pozornost dítěte.
Při každodenním stresu, například při náročnějším vzdělávání, dobře funguje pravidelné zklidňování formou meditace nebo jenom drobných úkonů sebepéče. Velkou výhodu v tom mají matky dcer, které dokážou zprostředkovat rituály kosmetické péče jako rituály celkového zklidnění.
Práce se stresem je také prací na vlastní odolnosti. Metody uvědomění si vlastní reakce (mindfulness) lze učit stejně tak děti jako sami sebe. Budeme-li dětem vysvětlovat reakci těla na stres a aktivně je učit se stresem pracovat, snížíme tím i míru stresové zátěže celé rodiny. A hodně se toho naučíme také sami.
Do počátku roku si dáváme hodně velkých i malých předsevzetí. Naučit děti aktivně pracovat se stresem by mohlo patřit k velmi ušlechtilým a přínosným předsevzetím nejen pro nás, ale pro celou rodinu. Cílem totiž není omezit stres u dětí, ale naučit je, aby se s ním dokázaly rozumně vyrovnávat.
Vaše doktorka
Gianna Conti
