- Jak to všechno začalo a proč vlastně vy?
Příběh začal v roce 1994, kdy jsem jako 13letá holka chtěla přejít přes střechu vagonu. Měla jsem v plánu si pohlídat, že se nedotknu troleje, která byla nad střechou dostatečně vzdálená. Dostala jsem se ale pouze hlavou nad střechu a v tu chvíli bylo vše jinak. A 25 000 voltů z troleje přeskočilo na mě. Zásah elektřiny mě odhodil dolů. Moje tělo bylo popáleno na šedesáti procentech 2. a 3. stupněm a krček mé stehenní kosti byl zlomený. Následně jsem strávila šest měsíců v nemocnici a další půlrok intenzivní rehabilitací.
V roce mého úrazu byla založena organizace Sdružení na pomoc popáleným dětem. Měla jsem jako mladá popálená holka možnost účastnit se akcí, které toto sdružení pořádalo. Byly to víkendové pobyty nebo letní tábory. Byla jsem za ně moc vděčná – s popálenými jsme sdíleli své strasti a zkušenosti s následky úrazu. Časem jsem na těchto akcích pomáhala pro dětské účastníky zajišťovat volnočasové aktivity a naslouchat rodičům. Často jsem slyšela, jak by jim pomohlo, kdyby měli možnost podpory ve chvíli, kdy se úraz stal, kdyby se měli na koho obrátit. A tak jsem v roce 2013 založila organizaci Popálky, která pomáhá nejen popáleným dětem, ale i dospělým a jejich blízkým.
- Jaký kus cesty už jste urazili?
Od založení uplynulo již deset let. Za tu dobu se nám s kolegy podařilo vybudovat organizaci, která popáleným z celé České republiky nabízí profesionální služby sociálního poradenství. Edukujeme popálené v péči o zjizvené plochy, což zlepšuje kvalitu jejich života. Vybudovali jsme síť popálených i jejich blízkých, kteří jsou k dispozici dalším popáleným a sdílí svoje zkušenosti. Zajišťujeme externí služby, které jsou s následky úrazu spojeny (psychologická podpora, právní služby, mapování vhodných rehabilitačních zařízení atd.). Vážíme si i vybudované spolupráce s odborníky na popáleninovou medicínu a plastickou chirurgii. Zároveň si vážíme toho, že je velká poptávka po našich preventivních programech, kdy edukujeme jak děti v ZŠ, MŠ, tak i širokou veřejnost o tomto typu úrazu a jak si správně při popálení poskytnout první pomoc.
- Kdy se na vás lidé nejčastěji obracejí a jak vypadá vaše pomocná ruka?
Nejčastěji se na nás popálení obracejí ve chvíli, kdy jsou propuštěni z nemocnice. Do té doby se o popálené plochy starali lékaři a zdravotničtí pracovníci. Najednou je ale péče o zjizvené plochy na nich samotných. Postupně zjišťují, co vše je v souvislosti s úrazem třeba řešit. Například nedostatek finančních prostředků (většinu následné péče nehradí zdravotní pojišťovny), potřebují nasměrovat na vhodné právní služby (často jsou popáleniny pracovní úraz) atd. Popálení se v této chvíli mohou obrátit na naše sociální pracovníky, kteří jim poskytnou potřebné informace. Jsme jim k dispozici jak na telefonu, e-mailem, na chatu, ale vyjíždíme i do domácího prostředí nebo popálení přijedou do našeho poradenského centra ve Žďáru nad Sázavou. Velkou oporou pro popálené je i uzavřená FB skupina Máme popáleniny, kde si vzájemně vyměňují zkušenosti. Naším úkolem je zde sledovat rady i tipy a v případě nevhodného doporučení zasáhnout.
- Funguje často skloňovaná prevence i v případě popálenin?
Prevence je v oblasti popálenin obzvláště potřebná. Nejen při samotné prevenci, aby se úraz nestal, ale především v šíření informace, jak při popálení poskytnout správně první pomoc. Ta může ovlivnit následky popáleninového zranění. Správně poskytnutá první pomoc u opaření malého dítěte může zabránit rozvinutí popálenin 3. stupně, a tedy nutnosti transplantace kůže. Po transplantaci dochází k trvalému poškození kůže a následně ke zkracování a tuhnutí zjizvené tkáně. To je problém především u dětí, které tak musí následně podstoupit z důvodu růstu řadu reoperací.
- O čem v Popálkách sníte a rádi byste to uskutečnili?
Aby o naší existenci a možnosti podpory i pomoci věděl každý popálený v České republice. Následky úrazu totiž mohou být velice individuální. Někdo se i po velice závažném úrazu oklepe a jde životem dál bez větších strastí. Někomu ale může i malá jizva, která není vůbec vidět, způsobit velkou jizvu na duši. A když budou mít popálení pacienti informaci, že tu jsou Popálky, které jim rozumí a s jejich bolestí jim pomohou, bude jim hned veseleji. Ne jednou se na nás totiž obrátili pacienti, kteří nám sdělili, že desítky let s následky úrazu žijí, ale nikdy neměli možnost si s někým promluvit o tom, co prožili a celý život prožívají. Jako třeba nedávno jsme zažili setkání s paní Věrou. Dnes jí je 78 let a je popálená od svých deseti let. Setkání s Popálkami pro ni bylo po 68 letech první setkání, kdy si mohla promluvit o tom, jaké to je, mít popálené nohy. Ta radost v jejích očích byla pro nás odměnou a motivací do další pomoci popáleným.
