- Proč jste se rozhodla přiblížit prevenci právě dětem předškolního věku?
Zabývám se už dost dlouho prevencí rizikových událostí, abych viděla, že předškolní děti bývají často opomíjeny. Primární prevence by měla hlavně spočívat v práci rodiny nebo školky. To ale není vždy úplně jednoduché. Přednášet bezpečnost v dopravě, protipožární pravidla, bezpečnost doma, bezpečnost venku, základní znalosti tísňových linek, volání, předání informací atd., je toho skutečně hodně a leckdy si začínající pedagožky na některá témata netroufají, jindy paní učitelka například řekne, že se pravidla často mění a nechtěla by děti uvádět v omyl. Sledovat všechna ta pravidla, předpisy, řádné vybavení kola, bezpečné cestování v MHD… zkrátka to nestíhají.
Je paradox, že právě tito mrňousci jsou velmi opomíjenou skupinou, a je to velká chyba. Děti ve věku od tří do šesti let jsou jako „houby“ – nasávají spousty informací a leckdy vědí o tísňových linkách více než větší děti nebo dospělí. Řada dětí mě až ohromila, jak precizně ovládaly přesné názvy dopravních značek – je to radostná a také důležitá práce.
- A jak jste se vlastně k téhle aktivitě dostala?
Věnuji se prevenci rizikových událostí a prevenci v dopravě a kriminalitě od roku 2004, kdy jsem vstoupila na pracoviště Policie ČR – PIS (neboli Preventivně informační skupina). Působila jsem v této oblasti takřka sedm let. I když jsem následně přešla na policejní školu a dále na metodické pracoviště Policejního prezidia ČR, prevenci jsem stále podporovala, propagovala a také lektorovala ať už uvnitř PČR nebo ve svém volném čase. Vyhověla jsem například prosbě kamarádky na mateřské dovolené, jela jsem do Blanska a udělala tam akci pro děti a maminky v dětském centru. Takových akcí byly desítky. V civilu jsem od roku 2019, ale stále se aktivně věnuji prevenci. Dlouhou řadu let přednáším v rámci projektu MP BRNO – Senior akademie. I v oblasti práce se seniory stále pracuji s prevencí kriminality a dalšími oblastmi předcházení rizikových situací. A pak tedy také práce pro děti a s dětmi, a to nejen v MŠ, ale také v ZŠ (první i druhý stupeň dle aktuálních trendů a potřeb). Často říkám, že nejen škola hrou, ale i školka hrou.
- Jak taková akce „Prevence hrou“ probíhá?
Všechny tyto edukativní akce jsou interaktivní. Připravuji je vždy tzv. na míru, ale obecně se dá říct, že se děti setkají s těmito tématy:
● výuka základů laické první pomoci,
● bezpečnost venku nebo doma a jak se chovat k neznámým lidem,
● seznámení s tísňovými čísly,
● prevence v dopravě,
● bezpečné přecházení,
● nově také téma zdravého životního stylu,
● chování a pohyb v lese a povídání o vojácích a válečných veteránech.
Děti se aktivně zapojují, čekají na ně různé hry a cvičení a získávají drobné odměny, jako samolepky atp. Zkoušejí si první pomoc i přecházení, kreslí značky. Osvědčilo se mi, že máme různá „stanoviště“ (stolečky), kde si děti vyzkouší, jak je účinná izotermická fólie či jak zalepit drobnou ranku, nebo si povídáme „příběh volání“ na tísňovou linku, kterou si děti následně vyzkouší. Prevence hrou je velmi důležitá metoda zážitkové pedagogiky.
- Na akcích se vám velmi osvědčují vaši „kolegové“. Lidé to ale nejsou. O koho se jedná?
Jsou to moji malí roztomilí pomocníci, které si děti velmi oblíbily. Plyšové figurky: Adam – dopravní policista, hasič Alan, pořádková policistka Anna, voják Arny a Alča lékařka-záchranářka. Tyto „mluvící loutky“ jsou oblečené do reálných uniforem složek IZS (PČR, HZS, ZZS, AČR). Jsou pro děti odbornými průvodci na jednotlivých stanovištích. Právě figurky vyučují děti důležitým dovednostem a znalostem. Tyto didaktické pomůcky vždy okamžitě přitáhnou pozornost dětí a podpoří nadšení dětí pro zážitkovou formu edukace. Děti se nemusí za hodinu všemu naučit, ale právě díky didaktickým pomůckám – figurkám – je prokazatelně vyšší efekt zapamatování.
A nejsou oblíbené pouze u dětí. V podstatě na každé akci se zástupci škol pídí, kde by naše figurky mohli sehnat.
