U jídla dětem vypínejte televizi a mobily, radí Iva Málková

• Obezita u dětí je důležité téma. V jakém stadiu už je třeba zpozornět a případně vyhledat odbornou pomoc?

Často se stává, že maminka přichází s dítětem na doporučení dětské lékařky na endokrinologické vyšetření. Lékař po tělesném vyšetření zaměří hovor na problematiku obezity dítěte a maminka se udiveně zeptá: „Vám se zdá Andulka tlustá?“ Přičemž v pásmu obezity jsou obě dvě. Rodiče dětí s kily navíc totiž mají většinou sami také nadváhu či obezitu, kterou neřeší, a tudíž si neuvědomují tento problém ani u svého dítěte… Obézní rodič obklopen celou širokou rodinou s mnoha kily navíc buď obezitu svého dítěte nevidí, nebo ani nechce vidět. Nechce měnit zažité stereotypy, které jsou na první pohled pohodlné, ale jak dlouho – do té doby, než přijdou závažné zdravotní problémy. 

• Jak pak hodnotíte věty rodičů typu „On se ještě vytáhne“, „Ona z toho vyroste“?

Bohuže to pravda není. Před 30 lety mělo 10 % dětí kila navíc a z velké části byly v pásmu nadváhy. Dnes je to 25 % dětí, kdy již každé čtvrté dítě váží více, než by mělo, a bohužel se jedná z velké části ne o nadváhu, ale o obezitu. Problematika dětské obezity je tedy velmi alarmující. Rodiče by si měli uvědomit, že dítě z obezity nejen nevyroste, ale že se mu už v časném věku mohou ozvat zdravotní problémy, jako je vysoký tlak, srdečně-cévní onemocnění, cukrovka 2. typu apod. Je třeba správně postupovat už od narození a nedoufat, že dítě z obezity vyroste.

• Jak tedy obezitu u dítěte poznat a řešit?

Rodič může sledovat, jak si dítě vede váhově, v očkovacím průkazu, kde je perecentilový graf. Na kila navíc by ho měl upozornit pediatr a měl by také odkázat rodiče na odborné vedení. Pokud v místě bydliště nemá žádný odborník kapacitu, mohou se rodiče s dětmi zúčastnit Kurzu zdravého životního stylu, který je organizován naší společností STOB v Praze a částečně také v Brně pro přímou osobní účast, nebo odkudkoli online. Pojištěncům ZPMV na tyto aktivity pojišťovna přispívá nebo je dokonce zcela hradí.

• Na co by se rodiče měli zaměřit? Co je vlastně ten „zdravý a pestrý jídelníček“?

Nejdůležitější v terapii dětí s nadváhou či obezitou jsou právě rodiče. Jsou pro dítě modelem. Bez jejich spolupráce není terapie dětí možná. Dítě a ideálně i rodiče, případně sourozenci, by měli mít pravidelný režim jídla s důrazem na dodržování hlavních jídel a odstranění celodenního zobání. Dále v kurzech zdravého životního stylu pracujeme na postupném omezování až vyřazení pití sladkých nápojů. Dalším krokem je zvýšení příjmu zeleniny, případně ovoce. Dbá se na to, aby děti měly dostatečný přísun libového masa, ryb, polotučných mléčných výrobků, luštěnin, celozrnného pečiva. Omezuje se konzumace nutričně nevýhodných potravin (jednoduchých cukrů zejména v energeticky bohatých pamlscích), příjem nasycených mastných kyselin – tedy zejména živočišných tuků, konzumace uzenin, návštěva fastfoodů a konzumace ultrazpracovaných potravin a slaných pochutin. Děti se učí sestavit si jídelníček dle zdravého talíře. 

• Vy se jako psycholog věnujete psychlogii hubnutí. Můžete vysvětlit, jak pojídání nezdravých potravin může souviset i se zlozvyky a psychickou labilitou?

Děti často jedí bezmyšlenkovitě, zkrátka ani nevědí, že jedí. Mají jídlo napodmiňované na různé spouštěče, zrovna tak jako si pejskové napodmiňovali, že sliní nejen na jídlo, ale i na světýlko. Jedná se o tzv. klasické podmiňování. Mluvíme o obezitogenním prostředí, které  podněcuje děti i rodiče k nadměrné konzumaci energeticky bohatých potravin. Jedí při televizi, u počítače apod. Prvním krokem je, aby rodiče odolali fíglům obchodníků a nekupovali sladkosti a jiné složením nevýhodné potraviny pod vlivem reklamy, nepodléhali velkým zlevněným balením apod. Co doma děti nemají, to nesnědí.  Dalším krokem je, že se celá rodina učí si uvědomit tyto „škodílky“ a nereagovat na ně jídlem navíc. 

Dále často děti jedí jídlo navíc z důvodu nepříjemných emocí. Jídlo pak slouží  k vyřešení stresu, k zahnání nudy, když přijdou ze školy a nemají co dělat apod. Se stresem se ale můžeme naučit do jisté míry zacházet. Emoční jedlíci se opět musí naučit uvědomit si spouštěče k jídlu navíc a jak na ně reagovat jinak než jídlem – to vše se učíme v našich v kurzech, tedy dýchání, relaxace, alternativní činnosti apod. 

Relativně jednoduchým krokem ke zlepšení jídelních návyků celé rodiny je všímavé jedení. Děti by neměly jíst automaticky při vykonávání nejrůznějších činností – vypněte televizi, odstraňte mobily! Věnujte se všichni plně jídlu.

• Jak s dítětem o jeho obezitě mluvit?

Jak už jsem zmínila, terapie obezity dítěte je především práce s rodinou, aby byla dítěti vzorem. Pokud maminka nabídne mrkev a tatínek řekne „Zase mrkev, já nejsem králík“, je to prohraný boj. Základním pravidlem je nemluvit s dítětem o jeho postavě, tvaru těla, kilech navíc apod., ale o chování, tedy například: Nelíbí se mi, že jíš před večeří chipsy, že si kupuješ sladkosti apod. Dále nedoporučujeme klást důraz na váhové úbytky. Lépe je klást důraz na hodnocení pozitivní změny v návycích (snížení počtu sladkostí, vylepšení jídelního režimu, na pohyb apod.). 

• Takže lepší je děti motivovat než kárat, zakazovat, vyhrožovat…?

Při práci s dětmi volíme převážně pozitivní odměňování, tj. odměňujeme úspěchy a netrestáme prohry či různé chyby a přestupky, spíše je učíme dítě zvládat. Pozitivní zpevňování je vždy pokládáno za efektivnější než trestání, navíc u dětí s obezitou je to mnohem efektivnější i z toho důvodu, že mají mnoho zkušeností s neúspěchem. Potřebují tedy spíše povzbuzení a ujištění, že něco umí, že se jim něco daří. V kurzech hrajeme motivační hru, kdy děti dostávají za plnění cílů body tak, aby nikdo nebyl outsider a nikdo hvězda, ale všichni měli přibližně stejný počet bodů, aby všichni zažívali úspěch. Buďte dítěti laskavou oporou na pokud možno co nejpříjemnější cestě za zdravějším životním stylem a využijte co nejdříve možnosti odborné péče.

• Může se stát, že když bude společnost (spolužáci, kamarádi, rodina) k dětem s obezitou kritická, bude se jim posmívat, nálepkovat je, že to celou situaci ještě zhorší?  

Určitě. Děti často dostávají nálepku, že tlusté dítě je líné, nešikovné, bez vůle apod.
Mluvíme o stigmatizaci, kdy se děti cítí neupěšné, uzavírají se do sebe a odráží se to negativně na jejich psychice, kdy potom negativní emoce zajídají jídlem. Prvním krokem je, abychom změnili i jazyk a neříkali obézní dítě, ale dítě s obezitou.

• Jak se dnes děti s obezitou léčí? Stále jsou lékařem posílány do lázní nebo léčebny? 

Zdravotnická péče o dítě s kily navíc je v současné době zejména v kompetenci pediatra, který má buď možnost poskytnout v omezené míře základní intervenci sám, nebo odeslat dítě na specializované pracoviště (endokrinologické, obezitologické), eventuelně na pobyt do dětské léčebny či lázeňského zařízení. Všichni uvedení jsou však v současné době přetížení a nemají většinou čas se systematicky terapii dětské obezity věnovat. Je zde tedy  absence jakéhosi mezičlánku, který by poskytoval rodinám s dětmi s nadváhou či s obezitou ambulantní péči edukačního a podpůrného charakteru. Rodinné kurzy zdravého životního stylu STOB mají potenciál být tímto mezičlánkem mezi pediatrem a specializovaným pracovištěm nebo poskytnout následnou péči po absolvování pobytu v léčebně či lázních, kdy se vrací dítě do běžného prostředí, což často vede k „jojo efektu“.