Mezi naše primární ochranné mechanismy, které se evolučně vyvinuly na obranu před nebezpečím, patří strach a úzkost. Strach je forma stresu, která přesahuje intenzitu běžného podnětu a je pro nás do jisté míry důležitý. Strach je trvalejšího charakteru než běžný stres, představuje konkrétní odpověď na reálné nebezpečí. Mnozí z nás však kromě strachu zažívají i stavy úzkosti, kdy úzkost definujeme jako stresovou reakci bez zjevné příčiny nebo zřetelného podnětu. Ani strach, ani úzkost nejsou pro nás nijak příjemné. Pokud je totiž pociťujeme často, dlouhodobě nebo příliš intenzivně, vytvoří se v mozku paměťové stopy spojené s nepříjemnými pocity a úzkosti nebo strach přerostou do daleko vážnější formy, kterou již definujeme jako fobie.
Fobie je formou úzkostné poruchy, kdy se neadekvátně obáváme možného nebezpečí, vědomého či nevědomého, leckdy iracionálního. Pokud obavám plynoucím z daného nebezpečí věnujeme přílišnou pozornost, ovlivňuje to naše chování. Velkou roli zde také hraje naše paměť a fantazie, které nám často vnucují asociace spojené s fobickým podnětem a my tak doslova „slyšíme trávu růst“.
Fobií dnes známe více než 500 druhů. S rostoucí komplexností našeho světa se rodí nové a nové fobie, ve velké míře spojené také se sociálními sítěmi. Přes různorodost podnětů, kvůli kterým vznikají fobie, odborníci sjednotili obecně největší skupiny fobií a vytvořili jejich řazení, především kvůli diagnostice a terapeutickým postupům.
STRACH VERSUS FOBIE
- Strach trvá pouze po dobu hrozícího nebezpečí
- Strach má reálnou příčinu
- Strach má mnoho intenzit, od neklidu až po panickou reakci nebo paralýzu
- Fobie trvá delší dobu, někdy celoživotně
- Fobie má prvek naučeného vyhýbání
- Fobie má kromě negativní zkušenosti i iracionální úzkostnou složku
PŘÍČINY FOBIÍ
Příčina fobií tkví často v dětství. Podílí se na ní nejen reálný strachový podnět, ale i neporozumění a nezpracování situace. Velkou roli hraje v tomto procesu nezájem rodičů. Pochopitelně velmi vážné fobie mohou vzniknout i jako důsledek týrání nebo sexuálního zneužívání.
Genetická výbava se na nás také podepisuje, někteří z nás mají úzkostlivější a citlivější povahu. Nesmíme také zapomenout, že existují natolik negativní zážitky, které i v dospělosti dokážou vyvolat fobii jako následek bolestného psychického prožitku nebo traumatu.
PŘÍZNAKY FOBIÍ
Vyvolávací příčinou vždy bývá úzkostný podnět, situace nebo už jenom myšlenka spojená s tímto podnětem. Někdy stačí jen situace podobná podnětu, případně zvuk nebo fotka s podobným obsahem.
Psychické příznaky
- napětí, neklid
- pocit ohrožení
- úzkost
- strach ze ztráty sebekontroly
Tělesné příznaky
- nevolnost
- zrychlená akce srdce
- chvění se či třes
- pocení, často až mokré dlaně
- plytké a zrychlené dýchání
- sucho v ústech
PŘÍKLADY FOBIÍ
Sociální fobie je porucha charakterizovaná strachem ze zkoumavých pohledů, který později vede ke strachu ze styku s lidmi. Vyskytuje se přibližně stejně často u mužů i u žen. Začátek je nejčastěji v období puberty. Jedinci se sociální fobií mají nepřiměřený strach z běžných sociálních situací, například vystupování na veřejnosti, pobyt v přeplněných prostorách, telefonování, vyřizování na úřadech. Ruku v ruce jde se sociální fobií i nízká sebedůvěra.
Poměrně výrazným znakem je vyhýbání se stresujícím sociálním situacím. V dospělosti se může zkušenostmi porucha zmírnit, ale neléčená trvá většinou celoživotně.
Specifické druhy fobií (jinak i izolované fobie) jsou velkou skupinou fobií, kdy je strach vyvolán určitými dobře definovatelnými situacemi nebo objekty, které běžně nejsou nebezpečné.
Právě do této skupiny patří například strach z pavouků, hadů, psů, koček, ale i strach z výšek, hloubek, strach z bouřky. Strach z velkého nebo naopak stísněného prostoru je kombinací specifické a sociální fobie. Poměrně častý je i strach z injekčních jehel, doktorů a obecně nemocnic.
O léčení fobií si blíže povíme v dalším díle seriálu Záludnosti mozku.
V běžném životě najdeme mnoho podnětů, které ovlivňují naše duševní zdraví, a mnoho fobií. Věnovat jim pozornost musíme, nanejvýš vhodné je o nich mluvit s rodinou a pokud možno i s odborníky. Musíme se snažit vědomě je překonat.
Gianna Conti
