Panická porucha se liší od strachu i od generalizované úzkosti nebo jiných typů úzkosti především tím, že má záchvatovitý charakter. V čase to vypadá tak, že u paniky dostáváte jednotlivé záchvaty paniky, které časem ustoupí a nastane doba relativního klidu. U jiných typů úzkostí jde o trvalou přítomnost úzkostných projevů v průběhu celého dne.
STRACH VERSUS PANIKA
Ne každý strach lze označit jako paniku a ne každá panika je hned důvodem k návštěvě lékaře. Musíme si uvědomit, že strach je základní a přirozený typ ochranného mechanismu našeho organismu před nebezpečím, ať již je jakékoli.
Strach by však v běžném životě měl mít své opodstatnění. Příčina strachu nemusí být jen hmotná (tedy bezprostředně ohrožující život), může být i nehmotná, ale měla by mít racionální, tedy odůvodnitelný podklad. Po odeznění rizika by pak mělo dojít k uvolnění nebo by se tato negativní emoce správně měla z mysli vytěsnit.
U osob trpících panickou poruchou však často hraje roli zveličená, přehnaná a často i zcela smyšlená příčina, iracionální strach. Osoby často uvažují o samotné příčině, přibarvují si ji v mysli, nechtěně tím zvyšují míru stresu, který pak v daném panickém záchvatu pocítí.
PANICKÝ ZÁCHVAT
Častou příčinou panických záchvatů jsou různé fobie, strach z hmyzu, pavouků, temných prostor (specifické fobie), strach z interpersonálních vztahů, selhání, smrti, úrazů.
Panický záchvat je pak čím dál delší a intenzivnější. Nejde jen o znehybnění organismu, zrychlený tep, nekoordinované dýchání nebo až zástavu dýchání, vystupňovaný panický záchvat může vést až ke ztrátě vědomí.
Kromě panického záchvatu pak lidé s panickou poruchou tráví velkou část dne obavami z návratu strachu. Žijí v jakémsi bludném kruhu, ze kterého se jen těžko vystupuje.
V případě panické poruchy proto odborníci v diagnóze zohledňují nejen samotnou spouštěcí příčinu, ale především dynamiku záchvatů.
NÁSLEDKY PANICKÉ PORUCHY
Panická porucha ovlivňuje celou další existenci člověka. Velmi časté je uzavření člověka do sebe, mnohými vnímané jako nekolektivnost, stranění se od lidí, někdy bývají lidé označováni jako egocentrici. Ve skutečnosti je člověk zavřený do svého světa, který je plný obav z dalšího záchvatu paniky.
Vyhýbavé chování pak může mít vliv na týmové plnění úkolů, nepřímo i na pracovní výkonnost. Člověk trpící panickou poruchou je totiž často skutečně i fyzicky vyčerpaný. Nesmíme totiž zapomenout na vysokou míru stresu, která vyčerpává jeho organismus. Velmi častá je také porucha spánku a celková ztuhlost svalové soustavy, vše podporující celkovou únavu.
Velmi brzy pak dochází k tzv. somatizaci poruchy, kdy se přidávají bolesti zad, krku, časté jsou i bolesti hlavy. Další zdánlivě nesouvisející komplikací je zrychlené nebo naopak zpomalené trávení.
LÉČBA PANICKÉ PORUCHY
Panická porucha stejně jako jiné úzkostné poruchy komplikuje život člověku, který se s ní neléčí. Velmi důležité je přiznat si problém a poradit se s kvalifikovanými odborníky o nastavení kombinované léčby. Dobrou zprávou je, že tuto poruchu lze významně ovlivnit jednak lékovou terapií, většinou kombinací antidepresiv a léků ovlivňujících náladu, tzv. thymoleptik, a jednak psychoterapeutickými postupy. Psychoterapie řeší dlouhodobě práci s panickými záchvaty a samotnou příčinu záchvatů. V poslední době se velmi osvědčují i online tréninkové programy doplňující terapeutickou práci. Vždy pomůžou i podpůrné metody, například zklidňující bylinné čaje a aromaterapie. Nesmírně významný je nácvik relaxace a pravidelný lehký pohyb.
Léčba panické poruchy je výsadní doménou odborníků na psychiatrii a klinickou psychologii. Rozhodně neváhejte vyhledat lékařskou pomoc a uvědomte si, že je to léčitelný stav, ze kterého vám někdo umí pomoci.
Uvědomění si panické poruchy je prvním krokem k úspěšné léčbě. Věřte odborníkům a nebojte se říct si o pomoc. Rodiče, věnujte také pozornost svým dětem. Mnohé problémy totiž vznikají v dětství a zde je také možné velmi efektivně zasáhnout.
Vaše doktorka
Gianna Conti
