Karanténa? Učme se od dětí

Život se nám mění pod rukama, naše předešlé priority již vůbec nejsou podstatné. Jsme vrženi do víru opatření, které si v té rychlosti ani nestihneme uvědomit, natož promyslet, jak bychom je nejlépe provedli. A ve víru organizování péče o děti, domácnost, strachu o své blízké a urputného pozorování všech svých kolegů si ani neuvědomujeme to nejdůležitější: byla nám svěřena odpovědnost za zdraví rodiny a blízkých.

Všimli jste si, jak přijali oznámení o karanténních opatřeních vaše děti? Viděli jste tu vlnu euforie, veselosti, družného vyměňování si kontaktů a domlouvání si vzájemné „spolupráce“ při internetových hrách? Slyšeli jste od svých dětí hodinový monolog na téma, jaké mají plány, co všechno chtějí doma vytvořit, které filmy si chtějí pustit a které knížky si přečtou?

Vlastně jsou to děti, od kterých se můžeme mnohému přiučit. Oni vědí, že dostanou domácí úkoly a učení, že budou muset dohnat, ale nekazí jim to náladu. Vědí, že se něco děje, ale rozhodly se nám dospělým věřit. Nemůžou si hrát se spolužáky a kamarády, tak obratem našly jinou, digitální formu, jak být v kontaktu. Ze zákazu a nařízení si vzaly pro sebe to nejlepší a udělaly to, čeho si na dětech nejvíce cením: důvěřují nám, dospělým. Berou tuto situaci tak, jak je. S nadhledem a s vírou ve své rodičovské vzory.

Karenténa není za trest

Myslím, že je čas vzít si příklad od dětí. Nařízení o domácí karanténě mnozí dospělí berou jako komplikaci. Bojí se ponechat děti s babičkami, bojí se cestovat, bojí se chodit do práce. Každý kolega v práci je podezřelý z přenášení infekce. Každý kolemjdoucí je „přenašeč“. Tak takto ne! S tímto postojem sice možná unikneme infekci, ale zcela jistě budeme mít ze stresu žaludeční vředy.

Obavy, stres a panika vznikají vždy, když je nedostatek informací nebo jsou informace mylně interpretovány. V našem případě je to spíše druhá možnost. Karanténa rozhodně není za trest. Je to nejjednodušší forma, jak omezit možná riziková místa nekontrolovaného šíření, nová ohniska nákazy. A to jsou nejen společenské, kulturní a sportovní akce, ale i fronty u pokladen v obchodech, na poště, na úřadech. Jsou to plné restaurace a bary, přecpané autobusy, tramvaje, metro v dopravních špičkách a jeho pověstné eskalátory. Nemluvě o letištích a nádražních halách.

Karanténa není omezující opatření. Nebrání vám v pohybu, chození do práce, v nákupech, pořízení léků. Karanténa je moudrá snaha o „naředění“ těchto komunikačních cest, omezení pohybu lidí na typických přeplněných místech, zmenšení počtu cestujících, zejména v hodinách dopravní špičky. Karanténa je moudrý rádce, který vám umožní zpomalit svůj běžný rozutíkaný život plný povinností, umožní vám zastavit se, zhluboka se nadechnout a vytřídit denní rutinu o pár méně podstatných zbytečností. A soustředit se na nové návyky v rodině, které významně zvýší pravděpodobnost, že se vám nemoc vyhne obloukem.

PS: Víte, na co se těším já? Že si s dětmi konečně zahraju nějakou stolní hru. Že si budeme spolu povídat a číst. Že si něco dobrého uvaříme. Nebo že mi děti sami něco uvaří, když budu v práci. A možná nejvíc se těším, že budeme doma spolu celá rodina.

Vaše doktorka kamarádka s italským jménem a českým srdcem
Gianna Conti