Lymeská borrelióza – nezapomínejte sami na sebe

Na chalupě či procházkami v přírodě trávíme v létě hodně volna. A čím odpočatější a uvolněnější jsme, tím méně vnímáme rizika, která na nás v přírodě číhají.

Jedním z velmi častých rizik je přisátí klíštěte a riziko nemocí, které nám tím hrozí. Lymeská borrelióza patří k jedněm z nejčastějších onemocnění přenášených klíšťaty.

Klíšťata se v pásmu mírného podnebného klimatu, od Ameriky až po východní Rusko, vyskytují často. Jejich aktivita vzrůstá v teplých dnech. Ve střední Evropě jsou jedním z velmi častých zdrojů infekčních nákaz. Klíšťata sají nejen lidskou krev, ale ve svém životním cyklu se přisají i na drobné hlodavce, lesní a polní zvěř nebo na hospodářská zvířata. Stávají se tak přenašeči mnoha bakteriálních a virových nemocí. Nemusíme se hned děsit, náš imunitní systém si s mnoha nákazami poradí sám. Na některá onemocnění, například klíšťovou encefalitidu, se můžeme nechat očkovat. Bohužel se stále nedaří vyrobit vakcínu, která by nás ochránila před nemocí způsobenou bakterií Borrelia Burgdorferi, která se nazývá lymeská borrelióza.

Borrelióza je nákaza, kterou klíště pouze přenáší, a to z nakaženého zvěře na člověka. Ve zvířatech se tyto bakterie množí a přežívají jako vnitřní parazité. Ze zvířat se bakterie přenesou na klíšťata, která jsou pro nás potom zdrojem nákazy. Podle posledních publikovaných výzkumů vědců z Parazitologického centra Akademie věd České republiky se ukazuje, že infekce se přenáší přímo z trávicího traktu klíštěte na člověka. Původně se mělo za to, že infekci získáme ze slinných žláz. K nákaze může dojít i při mačkání klíštěte nebo při neodborné snaze o jeho odstranění.

Inkubační doba onemocnění je mezi 14 dny až jedním měsícem od samotné infekce. Pokud si nevšimneme přisátí klíštěte, které bylo infikované, dojde k rozvoji prvního, a to časného stadia nemoci. Velmi jasným příznakem je kožní zčervenání v místě vpichu, které se časem rozšíří a vznikne velmi typický příznak tzv. terče, tedy červený střed, bílý kruh a červený okraj. Velikost může podle místa vpichu dosahovat až několika centimetrů.

Borrelioza

Pokud si zčervenání nevšimneme nebo se náhodou tento typický příznak u nás neprojeví, infekce postupuje dále v těle, přidává se druhé, již generalizované stadium. S ním nastupuje mnoho dalších příznaků, které se u každého člověka liší. Postižené mohou být uzliny, břicho, klouby, svaly či nervová soustava. V obou těchto stadiích je nemoc dobře léčitelná pomocí antibiotik.

Pokud došlo k zanedbání nebo pokud jsme si nevšimli příznaků nemoci, postupuje pak nemoc do třetího stadia, které již souvisí s odpovědí naší imunity na nákazu. Nyní jsou příznaky nemoci spojené s imunitní obrannou reakcí těla na poškození bakteriálními toxiny. V této fázi již není možné vyléčit nemoc antibiotiky, lze pouze potlačovat komplikace, které z poškození organismu vyplývají. Velmi častými příznaky jsou svalové bolesti, záněty velkých kloubů, pálení a zvýšená citlivost končetin, různé uzly a skvrny na kůži a silná únava. V tomto stadiu nemoci můžeme mít také řadu závažných komplikací. Stručně a jasně řečeno: Lepší je rozvoji nemoci předejít, případněji včas odhalit a léčit než se potýkat s následky.

Nejlepší radou pro pobyty v přírodě je používat spreje na ochranu proti klíšťatům, impregnovat jimi vycházkovou obuv i oblečení, nosit do přírody především uzavřenou obuv a dlouhé rukávy a kalhoty. Po návratu vždy kontrolujte nejen děti, ale také sebe. Najdete-li přisáté klíště, místo ihned dezinfikujte a opatrně pohybem do stran klíště odstraňte. Nevytáčejte jej, pouze vytáhněte bez jakékoli jiné manipulace. Rozhodně neduste žádnými mastmi ani oleji. Opakovaně a důkladně vydezinfikujte postižené místo i okolí, nejlépe dezinfekcí na bázi jodu (například Betadine), vhodně zvoleným přípravkem si vydezinfikujte ruce i použité nástroje. Poznamenejte si, kdy a na jakém místě těla došlo k přisátí, a několik dní dané místo kontrolujte. Pokud se místo zahojí, nemusíte mít obavy. Zdaleka ne každé klíště je nositelem nákazy. Pokud si přesto nejste jistí, vyhledejte svého praktického lékaře, nejlépe do jednoho až dvou týdnů od podezření na infekci.

Autorka: MUDr. Gianna Conti, MBA – lékařka, vydavatelka odborných časopisů pro seniory, sociální služby a záchranářství, garantka prestižního projektu oceňování hrdinských záchranářských činů Zlatý záchranářský kříž, propagátorka poctivé zdravotní osvěty. Přednáší a vzdělává především nezdravotnickou veřejnost.

DALŠÍ DÍLY RUBRIKY "NA ZDRAVÍ SE MUSÍ CHYTŘE":