Děti a koktavost: první pomoc pro rodiče

• Vyhledává vás mnoho rodičů, kteří zpozorují neplynulosti u svých dětí?

Čím dál častěji se na mě obracejí vystrašení rodiče, kteří mají strach o své dítě, protože se u něj v řeči objevila různá opakování hlásek, slabik, slov, protahování začátků slov nebo bloky, kdy dítě chce něco říct, ale slovo se nedaří ani začít. Je jasné, že je rodič situací znepokojen a hledá její příčiny. 

• Co rodiče často považují za příčinu koktavosti svého dítěte?

Za svou praxi jsem slyšel již desítky různých možných příčin vzniku obtíží. Většina rodičů vznik neplynulosti přisoudí úleku, vyděšení dítěte, řešení konfliktu nebo čemukoliv jinému. Ve věku kolem 3,5 roku dítě prochází kritickým obdobím pro vznik koktavosti, kdy nastávají různé vývojové změny, rizikové situace, emoční konflikty nebo radosti. Je proto celkem logické, když některou ze situací označíme za příčinu potíží. 

• Jak tedy koktavost vzniká?

Koktavost paří k nejlépe prozkoumaným řečovým poruchám. To sice zdaleka neznamená, že o ní víme vše a umíme ji na 100 % vyřešit, ale naše současné znalosti vyvrací některé zakořeněné dlouholeté mýty. Za současně uznávanou teorii vzniku koktavosti je kombinace několika faktorů – dědičnosti, neurologických faktorů, osobnosti, temperamentu dítěte a vývoje řečových dovedností. Koktavost ovlivňují vnější faktory, jako jsou lidé a situace kolem nás, ale za vznik obtíží nemůžou. Rodiče nijak nezapříčinili vznik neplynulostí a dítě neudělalo nic špatně, nemůže za svoje neplynulosti a je nesmyslné se za tyto obtíže na něj zlobit nebo mu je vyčítat. Děti, které zadrhávají, jsou ve všech ohledech stejné jako ostatní. Nejsou labilnější ani nervóznější. Jsou stejně chytré a bystré jako jejich vrstevníci, za koktavost nemůže narušení psychického stavu.

• Setkáváte se s chybami v přístupu rodičů k dětem s koktavostí?

Rodiče se dítě snaží většinou uklidnit. Protože to na plynulost zdánlivě pomáhá, tak ho nutí ke zpomalení, zopakování slova nebo k důraznému nádechu před začátkem mluvení. Pomocí těchto technik se sice dítě dokáže přes neplynulé slovo dostat, ale z perspektivy dlouhodobého stavu řeči situaci spíše zhoršují a nejsou logopedy doporučované. 

Představte si tuto situaci: Přijdete nadšení z fotbalu a chcete rodičům říct, že jste vyhráli a dali gól. Místo toho, aby se rodič s vámi radoval, začne vám skákat do řeči a radit, jak máte dýchat, uklidnit se a zopakovat slovo. V tu chvíli máte zcela oprávněný pocit, že vaše rodiče zážitek vůbec nezajímá, protože vás nenechají ani domluvit. Pokud dítě vidí, že jeho neplynulost dělá okolí nešťastné, o to víc se o plynulost snaží. Jenže tím na sebe vyvíjí velký tlak, bojí se selhání. A pokud je neplynulé, naučí se za to stydět, čímž vzniká negativní cyklus této poruchy – v určité situaci se zakoktám, příště z této situace budu mít obavu a díky ní bude má řeč ještě neplynulejší. 

• Jak by se mělo okolí k dítěti, které je neplynulé, chovat?

Nejčastěji skloňované doporučení je na neplynulosti nereagovat, nechat dítě domluvit a hlavně se zaměřit na obsah sdělení, ne na formu. To neznamená, že se s dítětem o jeho řeči nemáme bavit. Právě naopak. Pro dítě je přínosné s rodičem o řeči jako takové mluvit. Již tříleté dítě vnímá, že mluví jinak. Pokud s ním budeme citlivě a empaticky o neplynulosti mluvit, pomůžeme mu situaci pochopit, čímž zvýšíme šanci na plynulou řeč, což je již potvrzeno mnoha výzkumy.

• Kdy by se rodiče dětí, které jsou neplynulé, měli obrátit na logopeda?

Pět procent všech dětí mezi 3. a 4. rokem mluví neplynule a jen 1,5 % dospělých trpí koktavostí. Proto je velká šance, že dítě bude v dospělosti mluvit plynule. Avšak profesionální posouzení stavu řeči dítěte a vyhodnocení rizikových faktorů klinickým logopedem je opravdu na místě.

• Co jsou to „rizikové faktory“?

Rizikové faktory nám pomáhají odlišit fyziologickou neplynulost od patologické koktavosti. Je jich mnoho. Patří sem např. typ, četnosti a intenzita neplynulostí, období vzniku koktavosti, dědičná dispozice, vývoj řeči, obava rodiče apod. Na základě zvážení všech těchto skutečností dojde logoped s rodičem společně k závěru, zda terapii ihned zahájit, či stav zatím pouze monitorovat. Obava rodiče hraje významnou roli, protože ovlivňuje vývoj řeči dítěte oběma směry. Pokud rodič vnímá stav řeči svého dítěte jako rizikový, logopedická terapie by měla být zahájena ihned. 

• Jak vypadá taková terapie koktavosti?

Terapie pro nejmenší může být nepřímá. Tady se pracuje s rodiči, kteří se učí, jak efektivně komunikovat s dítětem, aby co nejlépe podpořili plynulou řeč a také podpořili celkový rozvoj osobnosti malého balbutika. Přímá terapie je již logopedická terapie, kdy terapeut pracuje s dítětem a zároveň učí tyto postupy i rodiče. Jako přežitá se například ukázala dechová terapie, kde se její vliv na zlepšení plynulosti řeči nijak neprokázal. Úkolem nás, logopedů, je naučit rodiče pracovat s dětmi tak, aby nedošlo k negativnímu cyklu koktavosti, jak jsem zmiňoval výše. Věříme, že poučený rodič, který má znalosti a důvěru ve své schopnosti problém řešit, dokáže efektivně pomoci dítěti překonat toto složité období.