Potřebuje dospělý logopeda?

Kdy je logopedie pro dospělé zapotřebí

Logopedie pro dospělé se specializuje na ztrátu a poruchy řeči v důsledku úrazů či náhlých mozkových příhod, kdy je zasaženo centrum řeči v předním mozkovém laloku.
Odborníci považují ztrátu řeči a schopnosti komunikovat s okolím za jeden z nejvážnějších problémů. Z hlediska psychiky postiženého člověka tak tomu určitě je. Klinická logopedka Ivana Šemberová dokonce říká, že „ztratíme-li schopnost mezilidské komunikace, přijdeme úplně o všechno“.

Ztráta řeči v souvislostech

Jestliže přijdete o končetinu (nebo končetiny), váš život se obrátí vzhůru nohama. Nemůžete dělat to, co jste dosud byli zvyklí, možná budete muset změnit zaměstnání, ale vždy budete schopni nějakou práci vykonávat, mít své koníčky, a co je hlavní, budete moci být se svou rodinou, se svými blízkými a přáteli.
Ve chvíli, kdy přijdete o řeč, je ztráta často mnohem bolestnější. Vaši blízcí vám nerozumí a v mnoha případech ztratíte nejen schopnost srozumitelně se vyjádřit verbálně, ale také schopnost číst a psát. A to je opravdu obrovská rána osudu, se kterou je jen velmi těžké se vyrovnat. Ocitáte se ve světě, kde nedokážete komunikovat, jak pro vás dosud bylo přirozené.
Právě tady nastupují kliničtí logopedové, kteří se věnují dospělým. Jsou to nejen profesionálové, kteří se vás budou snažit znovu naučit mluvit, jsou to také zkušení psychologové a lidé, kteří se pro vás v určitou životní chvíli stávají těmi nejdůležitějšími a nejbližšími.

Terapeutické vyšetření a následná péče    

Vyšetření musí provést odborník pomocí specializovaného testu. Terapeutická pomoc se samozřejmě odvíjí od typu poruchy a rozsahu poškození. Někdy člověk ztratí pouze takzvanou vnější řeč, tedy možnost verbálně komunikovat s okolím. V tom horším případě je zasažena i vnitřní řeč a tehdy vymizí i schopnost a možnost povídat si sám se sebou, vyjadřovat se písemně a schopnost číst. Logoterapeutická péče v případě dospělých s poškozením nebo ztrátou řeči je dlouhodobá, obvykle trvá od několika měsíců až po neuvěřitelných 7 let.
 

Základní pravidla komunikace s člověkem, který trpí ztrátou řeči

Často si neuvědomujeme, že člověk, který ztratil schopnost mluvit, neztratil své ostatní smysly a plně vnímá své okolí. Proto je důležité respektovat níže uvedená pravidla:

• Nekřič na mě, nejsem hluchý/á. (Každý z nás automaticky zvyšuje hlas, pokud máme pocit, že nás druhý nevnímá.)
• Dotýkej se mě, dívej se mi do očí. Pak vím, že jsi tu se mnou. 
• Když na mě mluvíš, dívej se mi do obličeje, porozumím ti lépe, pokud mohu odezírat mimiku, vnímat tón hlasu, jeho melodii.
• Když o mně hovoříš, nemluv o mně, jako bych tam nebyl/a. Gestikuluj směrem ke mně, dívej se směrem ke mně, poznám, že o mně mluvíš. I to, jak o mně mluvíš.
• Používej krátké věty a stručná sdělení, porozumím jim lépe.
• Dej mi čas a buď trpělivý. Pokusím se vyjádřit, nedoplňuj za mě slova a věty.
• Žertuj, rozumím vtipu, ale nezesměšňuj mě.
• Nevyhýbej se mi.
• Ubezpečuj mě i mé blízké, že stále zůstávám člověkem. Řeč je to, co nás odlišuje od zvířat, ale já zůstávám lidskou bytostí.
   

Další informace o této problematice najdete v rozhovoru s klinickou logopedkou Ivanou Šemberovou, který je jedním z podcastů projektu Zdraví v kostce připravovaného ZP MV ČR.