Opavský rodák Tomáš Petreček (*1979) je nejen hasičem z povolání, svůj život se rozhodl zasvětit také extrémním sportům. Touha po posouvání hranic lidských možností ho zavála až do pohoří Karákóram na území Pákistánu, kde pokořil v roce 2013 hned dvě himálajské osmitisícovky Gasherbrum I a II. Letos v červenci se opětovně vypravil na další himálajskou expedici, jejímž cílem je vrchol deváté nejvyšší hory světa Nangat Parbat ve výšce 8 125 m. n. m.
Život plný extrémů
Tím ale jeho četná dobrodružství ani zdaleka nekončí. Tomáš je totiž také členem reprezentačního týmu v Adventure Race (tým Black Hill – Salomon/OpavaNet). Náplní světově proslulých týmových závodů je několik velmi náročných disciplín, jako je orientace podle mapy v náročném terénu, běh, jízda na horském kole a kajaku. Není výjimkou, že se v rámci závodu ale musejí soutěžící potýkat také s dalšími sporty – od lezení přes rafting, plavání, canyoning až po jízdu na koni.
Adrenalinem kořeněná vítězství
Tomáš s týmem Black Hill – Salomon/OpavaNet vyráží pravidelně na nejzajímavější a nejtěžší závody světa zahrnuté v Evropském (Adventure Racing European Series) a Světovém poháru (ARWS – Adventure Racing World Series). Vrcholem roku je pak pro české reprezentanty vždy mistrovství světa, ze kterého si na MS v Portugalsku v roce 2009 přivezli 11. místo, o rok později ze Španělska 9. místo, z Francie v roce 2012 12. místo a další rok z Kostariky 13. místo. Příprava na takto náročné závody vyžaduje nejen značnou dávku psychické odvahy, ale samozřejmě i naprostou kontrolu nad veškerými fyzickými možnostmi.
Tomáši, je vůbec možné se při náročném povolání hasiče fyzicky připravovat na důležité reprezentační závody?
Kromě toho, že mě práce u Hasičského záchranného sboru v Opavě baví, umožňuje mi trénovat, jak potřebuji. Mám totiž mezi čtyřiadvacetihodinovými směnami vždy dva dny volno. To je ten čas, kdy běhám, jezdím na kole – horském i silničním, lezu nebo jezdím do hor, kde trénuji nejraději. Na kolo pak vyrážím většinou s kamarády – trénink v partě je kvalitnější, protože vás nutí „makat daleko víc“ a navzájem se hecovat k lepším výkonům. Všechny natrénované kilometry si pak zapisuji do tréninkového deníku, abych měl přehled a mohl vše zpětně vyhodnotit, což je pro mě zároveň obrovskou motivací do další dřiny.
Máte svůj trénink nějak rozfázovaný na různá roční období, co se týče jednotlivých sportů, kterým se věnujete?
Závodní sezona pro mě vlastně nikdy nekončí. V tréninku se věnuji všem sportům, které mám rád, nahodile podle nálady a možností. Nejvíce času ale trávím na horách. Baví mě překonávat vrcholy a štíty nejenom po svých, ale také s parťákem na laně. V zimě jsem pak často zavřený na lezeckých stěnách a občas vyrazím do hor, v létě jezdím na skály v okolí nebo do hor, kde to mám nejraději. Kousek to mám do Jeseníků a Beskyd, nebo sednu do auta a vyjedu do Alp. Mojí srdcovou záležitostí jsou ale Tatry, tam jsem toho zažil opravdu hodně.
Je váš jídelníček tréninku nějak přizpůsobený?
Snažím se jíst tak nějak s rozumem. S masem to moc nepřeháním, ale svůj prostor v jídelníčku má – když už, tak hlavně krůtí, kuřecí a ryby. Vyhýbám se ale červenému masu, tělo ho totiž dlouho tráví, což mě při tréninku zatěžuje. Jím hodně zeleniny, hlavně čerstvé a tělo zásobuji bílkovinami. Jím tedy vejce, luštěniny, mléčné výrobky a doplňuji to také různými proteiny. Používám i další potravinové doplňky včetně raw tyčinek, které si s sebou beru na závody i tréninky.
Změní se nějak zásadně váš jídelníček při samotných závodech?
Samozřejmě jsem se postupem času snažil „vychytat“, co jíst během dlouhých závodů. Zkoušel jsem různé energetické gely a podobné potraviny, ale zjistil jsem, že mi to úplně nesedí. a často dokonce rozhodí žaludek. Udělal jsem tedy změnu a dodnes je můj závodní jídelníček podobný, možná i stejný. Budete se asi divit, ale jím různé ovocné přesnídávky, housky se šunkou, ovoce, hlavně banány, a sladké tyčinky. Z doplňků stravy pak užívám hořčík v různých podobách, který se skvěle hodí při svalových křečích. Na závodech typu Adventure Race, které trvají i devět dní v kuse, jíme úplně všechno – dokonce i chipsy. Tam je „vše povoleno“, základem je dostat se do cíle (úsměv).
Co je při takových dlouhých závodech nejdůležitější?
Fyzička je samozřejmě hodně důležitá, ale když už se vám podaří natrénovat a taky si zvolit stravu, která vám vyhovuje, může vám nakonec všechny plány na úspěch zhatit hlavně hlava. V závodech, které trvají více než osm hodin, je právě hlava velmi důležitá. Pokud nemáte srovnané myšlenky, těžko se prosadíte a často vůbec nedosáhnete na cíle, které jste si stanovil. Znám mnoho závodníků, kteří mají super fyzičku, ale prosadit se nedokážou. Podle mého je to jen hlava, která jim nedovolí být dobrými.
Dá se tedy podle vás psychická odolnost nějak natrénovat?
Mám mnohokrát ověřené, že fyzička je sice důležitá, ale bez psychické odolnosti to prostě nejde. Je to ale ta část tréninku, při které se složitě radí, jak hlavu povzbudit. Někdy není od věci zajít k odborníkovi, mnoho sportovců využívá pomoc psychologů a osobních koučů, kteří dokážou naučit, jak myšlenky alespoň trochu ovládat.
Má podle vás tedy tělo vůbec nějaké limity?
Když se poohlédnu zpět, mám za sebou i non stop devítidenní závody v Adventure Race, při kterých se spánek počítá na minuty a najeté a uběhnuté kilometry na stovky. Moje okolí si často myslí, že se to nedá zvládnout. Dá. (úsměv) Ale i já jsem ještě občas překvapený, co tělo a psychika všechno vydrží a ustojí.
Baví vás víc týmová spolupráce, nebo se naopak při závodech raději spoléháte sám na sebe?
U kratších závodů mám raději, když jsem sám. Beskydskou sedmičku a Pět beskydských vrcholů běhám ve dvojici. V tu chvíli je tam něco víc než jen čistý výkon, je tam přátelství a společné zážitky, na které člověk rád vzpomíná. Adventure Race – tyto závody by snad ani v jednotlivcích nešly absolvovat. Klasické složení týmu je tři muži a jedna žena. Během těchto opravdu dlouhých závodů prožívá každý nějakou krizi, třeba mikrospánky. Celý tým se pak snaží minimalizovat právě tyto okamžiky a pomáhat, když nastanou. Tým je vlastně jedna rodina, která musí fungovat po všech stránkách a za všech situací. Jen tak můžeme pomýšlet na dobré umístění.
