Když má dítě s babičkou a dědou dobré vztahy a na pobyt u nich se těší, je to vyhovující stav pro všechny strany. Dítě u prarodičů získává nové zážitky, poznatky a jejich zkušenosti a mnohdy zažije i tak trochu zakázaná dobrodružství. Jenže z takového týdenního pobytu se může vrátit jako vyměněné a poněkud rozmazlené. Měli by prarodiče respektovat přání rodičů, nebo mají děti nárok být od babičky s dědou rozmazlovány?
Děda říká něco jiného než táta
Benevolentnost prarodičů vůči dětem často bortí rodiči pevně nastavená pravidla. Děti se pak po návratu domů (obzvlášť po delším prázdninovém pobytu) jen stěží vracejí do starých kolejí, kde vládl rodinný řád. „Proč se nesmím dívat na televizi do deseti, když u babičky jsem mohl?“ ptají se vás a vy nevíte, jak odpovídat, protože babička je přece také dospělý člověk, kterého by vaše dítě mělo poslouchat. „Proč nesmím sníst tu čokoládu celou, když děda říkal, že čokoláda je na dobrou náladu?“ I taková otázka vás může zaskočit, protože nechcete svému otci či tchánovi srážet autoritu a vyvracet před dítětem jeho pravdy.
Jak takovým situacím předcházet?
Takové situace jsou složité pro všechny strany. Děti nevědí, co tedy mohou a co ne a kdo tady rozhoduje, a jsou zmatené. Zároveň nechtějí napětí, vždyť mají rády jak své rodiče, tak babičku s dědou. Rodiče se cítí nerespektováni vlastními rodiči – oživuje to v nich spoustu nepříjemných pocitů vůči vlastním rodičům z dětství (nerespekt, nezájem, nepodporu). Prarodiče zase prožívají touhu vnouče si co nejvíce naklonit a málokteří to umějí jinak než přes sladkosti a dovolování toho, co rodiče zakazují. Vynahrazují si také to, co si jako rodiče vůči svým dětem nedovolili. Není lehké zachovat dobrý vztah s prarodiči a zároveň respekt vůči vlastním hodnotám.
Udělejte si ve vztazích pořádek
Jistě to znáte sami – jste rádi, že vám vaše matka hlídá, ale dostáváte se do sporů kvůli rozmazlování. A co teprve když zaslechnete věty typu „Neříkej to mamince…“ nebo „Sněz rychle tu čokoládku, než se maminka vrátí…“ Dají se prarodiče nějak „ukočírovat“, aby se ve výchově shodovali s rodiči? Pokud prarodiče dětem vše povolují a nic od nich nevyžadují („Nemusíš si uklízet ty hračky, já to udělám za tebe.“), je třeba zakročit a udělat ve vztazích pořádek.
Pokud je to možné, sedněte si v klidu s prarodiči, raději stranou od dítěte, a společně proberte, co vám vadí, jaké jsou vaše výchovné hodnoty a postupy a co byste si přáli od nich. Pokud to není možné nebo prarodiče na vaše žádosti neslyší, předem si položte otázku, jestli danou věc považujete opravdu za tak důležitou, abyste kvůli ní dělali dusno. Vznikající napětí a konflikty totiž škodí ve výsledku všem, hlavně dětem.
Nesnažte se být lepší než oni
Nejde-li domluva s prarodiči v klidu a bez emocí, zkuste zapůsobit na jejich city. Možná si budete připadat trochu jako „citoví vyděrači“, ale když jim vysvětlíte, že sami byli také skvělými rodiči, kteří vás dobře vychovali, a proto i vy chcete být stejně dobrými rodiči jako oni, zalichotíte jim a tomuto sdělení přece neodolá žádná babička… Rozhodně nezafunguje přesvědčování o tom, že vy víte lépe než oni, jak se má vychovávat. Naopak, dávejte jim najevo, že oni to dělali správně a vy to teď také chcete dělat správně. Nehádejte se, naopak říkejte, že chcete být jako oni ve vašem dětství – vlastně je přáním, aby vám vyšli ve výchově vstříc, žádáte o pomoc.
Pravděpodobně se vám nepodaří, aby vaši rodiče dodržovali úplně všechna vámi nastavená pravidla výchovy dítěte. Trochu prostoru, byť malého, k rozmazlování jim proto ponechte. Vzpomeňte si sami, jak jste v dětství rádi s babičkou a dědou dělali jinak „zakázané“ věci. Vyberte si ze svých pravidel jen ta skutečně důležitá, která pokládáte za stěžejní, především ta spojená se zdravím dítěte. To, že chodí spát u babičky v deset místo v devět, jistě není tak zásadní…
A co když prarodiče neposlechnou?
Pokud se vám ani přes všechny výše zmíněné rady nedaří s prarodiči domluvit pravidla výchovy nebo je opakovaně porušují, sdělte dětem, že jejich chování u babičky bylo nebo bude pouze výjimečné a doma se opakovat nemůže. Řekněte nahlas přede všemi, tedy před dětmi i prarodiči, že takto to je jen výjimečně. Věřte, že taková výjimka nijak neoslabí vaši rodičovskou autoritu (pokud mluvíme o občasných situacích, ne o každodenním režimu).
Tato výjimka neznamená, že vás nikdo nerespektuje jako rodiče, ani nijak nerozmazlí děti v celé jejich osobnosti. Jenom možná budou po příjezdu od babičky a dědy trochu jinak nastavené, ale velmi rychle si zase zvyknou na váš režim. Raději než kárat babičku s dědou pracujte na své přirozené autoritě. Učte děti, že zásadní místo v jejich životě máte vy dva. Až poté babička s dědou.
