Staří Řekové tuto rostlinu pojmenovali „Sedmižeberní“, neboť listy jitrocele kopinatého mají sedm žeber. Řekové i Římané jitrocel používali při oparech, kožních infekcích a dost originálně i jako lék při kousnutí vzteklým psem. To ovšem dnešní věda zcela zamítá.
Jitrocel obvykle roste podél cest a stezek, což mu pomohlo stát se bylinkou poutníků už ve středověku. Dnes je často považován za plevel, ale pokud ho z našich anglických trávníků nevypudíme motyčkou či herbicidem, rád nám prokáže své služby, a to zcela nezištně.
Jitrocel (Plantago lanceolata) patří mezi tzv. slizové byliny. Jeho slizy se nachází v semínkách i listech a působí hojivě v dýchacím a trávicím ústrojí. Tradiční jitrocelové sirupy pomáhají dětem i dospělým při kašli a při problémech s dýcháním.
Co ještě jitrocel kopinatý umí?
- Má schopnost urychlovat hojení ran a regeneraci tkání. Jeho sliz vytváří ochranný film na pokožce, což je vlastně něco jako náplast na oděrky, popáleniny a puchýře. A to je dobré vědět třeba na výletě s dětmi, když nejbližší lékárnička leží v autě nebo až doma.
- Obsahuje látky, které působí proti zánětům. Ty pomáhají například u nemocí spojených s chronickým zánětem, jako je artritida nebo revmatoidní onemocnění.
- Pozitivně ovlivňuje trávicí systém a zmírňuje takové problémy, jako jsou zažívací potíže a vyprazdňování. Má mírné projímavé účinky, které pomáhají udržovat pohyb střev, což se hodí hlavně lidem se sedavým zaměstnáním.
- Množství flavonoidů a jiných antioxidantů v jitroceli kopinatém pomáhá chránit tělo před účinky volných radikálů, což přispívá k prevenci chronických onemocnění.
Blízkým příbuzným jitrocele kopinatého je také jitrocel vejčitý, ze kterého se používají hlavně obaly jeho semínek a je notoricky známý jako psyllium.
Vzbuzují ve vás účinky rostlin zvědavost? Zkuste si přečíst třeba článek o tužebníku, šalvěji, o černuše či kostivalu.
Autor: Štěpánka Trnková, redaktorka portálu Zdraví jako vášeň a specialistka na bylinky a přírodní kosmetiku
