Kdy jindy než v létě můžete bez výčitek svědomí na chvíli vypnout?
Odpolední siesta není jen doménou dovolených v tropech a přímořských střediscích. Jako ochranu před horkým počasím a podporu dobrého trávení si ji dopřávají téměř všechny jižnější evropské národy, kultury Blízkého východu, Afriky i Latinské Ameriky. Není to jen věc kultury, ale i velmi chytrý způsob, jak rychle a účinně regenerovat organismus.
Je dobré spát přes den?
Denní spánek má mnoho odpůrců, kteří namítají, že snižuje kvalitu a délku nočního spánku. Jde o kulturní předsudek, který vychází z tlaku na pracovní výkonnost a úspěšnost. V moderní společnosti je orientace na výsledky i u duševní práce natolik silná, že mnohdy raději pomocí kávy a energetických nápojů uměle posilujeme duševní výkonnost, než abychom respektovali přirozenou aktivitu mozku. Mnozí překonávají přirozený pokles bdělosti tím, že duševní činnost předstírají.
Odpolední odpočinek nebo lehčí a kratší spánek pomůže mozku tzv. dobít baterky. Nejedná se o nic jiného než návrat do našeho dětství, kdy jsme na pokles činnosti mozku reagovali zlobením, podrážděností, plačtivostí nebo ospalostí, a tak maminky a učitelky ve školce zavelely spánek. I když to u mnohých bylo nejdříve s brekem, nakonec jsme si vlastně celkem rádi pospali. Škola a nástup do práce z tohoto přirozeného rytmu udělaly nežádoucí návyk zavánějící leností. Siesta nebo letní dovolená se pak nakonec staly jedinými okamžiky, kdy si tento přirozený proces regenerace mozku můžeme bez výčitek dopřát.
Bdělost versus spánek
Vědecky je již dávno ověřeno, že intenzita činnosti mozku v průběhu dne kolísá. Děje se tak v závislosti na osobních návycích, genetických dispozicích, osobním chronotypu, druhu činnosti, kterou vykonáváme, a také v závislosti na kvalitě a složení stravy.
Pokud dopřejeme mozku odpočinek nejen v noci, ale i přes den, alespoň jednou denně, mozek se za poměrně krátkou dobu částečně zotaví a mnoho dalších hodin pak stoupá nejen soustředění, ale i paměťové funkce a rychlost motorických reakcí.
V opačném případě pouze balancujeme mezi vyšší a nižší duševní výkonností. Únavu a ospalost překrýváme stimulanty v podobě kávy, energetických nápojů nebo mlsáním sladkostí. Častou konzumací kofeinových nápojů si pak zvyšujeme toleranci těla na kofein, jinak řečeno, tělo bude vyžadovat čím dál větší dávky, aby se to projevilo na stimulaci duševní činnosti. Protože jde ale o externě dodávanou látku, tělo odbourává kofein z krevního oběhu různě rychle. U mnoha jedinců pak může poměrně rychle dojít k jeho nahromadění, a tedy i předávkování. Předávkování kofeinem je tak naopak nejčastějším důvodem poklesu duševní výkonnosti, především soustředění a přesné koordinace pohybů. Dalšími vnějšími projevy jsou roztěkanost, drobný třes a přecitlivělost na jakékoli rušivé vlivy.
Spánkové cykly
Při spánku procházíme čtyřikrát až pětkrát za noc cyklem složeným z pěti spánkových fází, počínaje ospalostí přes lehký spánek, středně hluboký spánek, hluboký spánek až po REM-spánek (pojmenovaný podle rychlého pohybu očí pod očními víčky). Fáze při záznamu elektrické aktivity vystřídá několik frekvencí, od alfa vln přes théta vlny až po delta vlny u hlubokého spánku. Celý cyklus trvá cca 90 až 110 minut.
Pro fázi REM je pak charakteristické zvýšené snění, malé pohyby očních bulv pod zavřenými víčky a pohyby konečků prstů. Velké svalové skupiny jsou paralyzované. Fáze REM trvá obvykle 10 až 20 minut. Pokud člověk procitá během této fáze, budí se rychle a často si i pamatuje svoje sny. Probouzení z jiných fázích spánku je daleko těžší. Po probuzení z hlubokého spánku je člověk ještě malátný, dezorientovaný a nic si nepamatuje.
Monofázický a polyfázický spánek
Přes den je mozek ve stavu bdělosti. Při nočním spánku se mozek dostává do tzv. spánkových cyklů. Jde o pravidelně se opakující fáze, kterými mozek při spánku prochází. Noční spánek jednou za den se nazývá monofázický spánkový režim.
Při denním spánku, siestě, nejde o nic jiného než o tzv. polyfázický spánek, kdy se jeden ze spánkových cyklů ve zkrácené podobě přesune do části dne. Místo jednoho spaní za den pak člověk spí dvakrát denně – jednou dlouze a jednou krátce, obvykle 30 minut. Existují i jiné experimentální kombinace spánkových cyklů polyfázického spánku, například krátké podřimování každé 4 hodiny, ale vzhledem k malé praktičnosti je nejvíce využívána kombinace jednoho denního a obvyklého nočního (i když kratšího) cyklu.
Kvalita odpoledního spánku je ovlivněna vyloučením rušivých návyků, ale nejvíce pak pravidelností. Pokud se siesta dodržuje po jistou dobu, a pak se vynechá nebo posouvá o několik hodin, mozek si nevytvoří pravidelný návyk, a tak bude usínání trvat dlouho nebo k němu vůbec nedojde.
Spát přes den je dobré i výhodné. Nejvíce v profesích, kdy povaha práce vyžaduje soustředění a vysokou duševní výkonnost. Mnozí zaměstnavatelé, zejména v oblasti IT, to již respektují a vytvářejí odpočinkové zóny na pracovištích. Pokud na tuto změnu režimu ještě ve vaší práci nenastal čas, změňte v rámci odpolední siesty alespoň druh pracovní činnosti. Věnujte se půl hodinky mechanické a soustředění nevyžadující práci, například třídění tištěné korespondence (ne e-mailů), úklidu stolu nebo zakládání dokumentů.
Vaše doktorka kamarádka
Gianna Conti
Autorka
MUDr. Gianna Conti, MBA – lékařka, vydavatelka odborných časopisů pro seniory, sociální služby a záchranářství, garantka prestižního projektu oceňování hrdinských záchranářských činů Zlatý záchranářský kříž, propagátorka poctivé zdravotní osvěty. Přednáší a vzdělává především nezdravotnickou veřejnost.
Upozornění
Léčebná a zdravotně osvětová doporučení v této rubrice nenahrazují kompletní lékařské vyšetření.
Informace zde prezentované nenaplňují znaky § 2a zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. Mohou být tedy prezentovány laické veřejnosti.
